Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Bernard
Logo
Snění nad rozbřeskem
<>
icon 10.02.2019 icon 0x icon 437x
Snění nad rozbřeskem


Zdá se , že povídky jsou mnohem přitažlivější pro čtenáře, nežli básně.

Takže při zimních večerech se trochu zasním a jednu povídku rychle vytvořím.



Poránu bývám rozespalá a nechce se mi mluvit, i když jindy bývám velmi upovídaná. Rána jsou lepší promlčet a nechat plynout den, i když mívám ten pocit, že bych si raději hned ucpala polštářem uši, zavřela oči a propadla se v jiný svět...

Je to jen vteřina a už letím... cítím se jako člověk a pták zároveň, lehkost je mojí součástí, všechno je snadné v ladných pohybech ve výšce.

Vznáším se a prohlížím si tento svět seshora a z dálky. Mlčím, jsem tichá, ale vytrvalá jakbysmet.

Mé mysli se zmocnil lehký ranní spánek, cítím lehoučký větřík, jarní vánek, jak mi ochlazuje tvář a objímá mne vůně lesa v jehličí, trochu mne studí rosa do palců na nohou, když se mechem procházím docela bosá a přesto lehká jako pavučinka.

Je ze mne studánková víla, skláním se k hladině průzračné a vidím svoji tvář, usměvavou a mladou, je mi sotva šestnáct.

Zrychlený tep mne náhle zhoupne v úzkosti, kam jsem to zabloudila a proč do vody se dívám na své mládí, co odešlo mi?

Rychle se ohlédnu a vidím postavu v dálce, jak mi mává, jeho hlas neslyším,ale cítím, že se mnou touží promluvit a říct mi něco důležitého. Trvá to snad hodiny, než konečně uslyším jeho kroky a pak ucítím jeho ruce kolem svého pasu a vlhký polibek, který mi sází na ústa, mlčím a on mne laská, jak bychom byli spolu poprvé a náhle padám do kapradí, které mi hladí paty a on, který běžel ke mně, mi víská vlasy a tiše promlouvá hlasem větru slova, co chytám do prstů, jak lehké doteky něčí a náhle z očí vytrysknou mi slzy, pláč, co se nedá zadržet a on je chytá do svých dlaní a pije je celé hodiny až do svítání, jsem bezmocná a v slzách ležím, které se vpíjejí v lesní zemi a pramen ze mne vtéká do studánky, která mi zrcadlí obraz mé tváře a odraz Andělské záře, vidím ho odcházet ve vteřině, něco mne zalechtá doma na peřině a já se znovu probouzím ze spánku, který jak by byl letem mým.

Slyším však v uších zřetelně slova:

"Napiš mi! Zítra ti odpovím na všechno, co se mne zeptáš, pochopíš, kdo jsi ty a co v zemi této hledáš!"
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Mezi Nebem a Zemí
Mezi Nebem a Zemí | Marie Bernadeta | Sny Příběhy o lidech tohoto světa, v němž...

Sen o bohatství
Sen o bohatství Zdál se mi sen. Ten, koho miluji, mi nakoupil krásné oblečení, ...

Práce Anděla
Práce Anděla Jdu zimní krajinou a z lavičky se ozývá hlas: "Prosím, pomoz mi,...

TOPlist TOPlist
Stránky PeopleLovePeople používají soubory cookie. (Další informace).