Tajemství 1.část

Hledím tiše, na ty bláhové duše. Kdyby jen věděli. Neví nic. Vůbec nic! Jsou hloupé. Ale nemohou za to. Také jsem to nevěděla. Dozvěděla jsem se to teprve nedávno. A to ještě omylem a náhodou. Opravdu mě to překvapilo. Samozřejmě věřím na astrální svět a astrální projekci, ještě aby ne. Je to mé vysvětlení všeho a ničeho. Věřím stejně jako musí věřit každý, kdo o něm něco slyšel či četl. Samozřejmě, udělala jsem si na celou věc svůj obrázek, podle získaných informací. Je to taková má zvláštní teorie, kterou mám již od dětství. Součástí této teorie je názor, že různé drogy a halucinogeny nezpůsobují mylné představy, ale pouze propojují mysl s astrálním světem. Pro nevzdělané lidi z této oblasti, trošku vysvětlím a objasním pár věcí. Astrální svět je vlastně takový jakoby nadsvět, v kterém se ocitnou po smrti naše duše. Je to svět, ve kterém vnímáme naprosto jinými smysly. Dá se říci druh vylepšeného vědomí, které si teď nedokážeme nijak představit. Nevidíte, neslyšíte, prostě všechno čistě vnímáte. Pohybujete se pouhými myšlenkami. Hlavním rozdílem mezi naším a astrálním světem je, že v tom astrálním světě můžete potkat nejrůznější fantastická stvoření. Já mám velikou výhodu oproti většině. Mám dar (pro někoho spíše kletba a utrpení, pro mě nikoliv), vnímám chvílemi tento astrální svět i nyní v běžném životě. Lidé jej mylně považují například za schizofrenii, ale kdyby to tak bylo, jak je možné, že některé osoby vidí stejné věci jako já. Čistá náhoda? Možná. Kdyby to byl jeden člověk, ještě bych většině věřila, ale je jich více, mnohem více. No a touto mou schopností začíná celý příběh, který se vám pokusím co nejpřesněji přiblížit. Nastražte uši a poslouchejte:

Začalo to jednoho typického dne, stejného jako všechny předchozí (ale jen do určité chvíle). Nebylo to poprvé a rozhodně ani naposled, co můj mozek zavítal do astrálního prostředí. Těchto cest sice zatím nebylo mnoho, ale rozhodně mohu potvrdit jeden naprosto jasný fakt. Já jsem v tomto světě nejpodřadnější osoba, kterou zde můžete najít. Vnímám očima, ušima a prostě našimi zdržujícími smysly. Přemisťuji se čistě chůzí. Jsem pomalá a neznalá. Navíc s hmotným tělem naprosto zranitelná, ale i přes všechny tyto negativa mám jednu obrovskou výhodu. Naštěstí jsem chráněna. Pokud nenavážu s někým kontakt nemůže mi nikdo ublížit. Dlouho jsem se řídila radami, abych nikoho neoslovovala. Co si ovšem budeme nalhávat, všichni jsme zvědaví a po čase se zákazy pomalu ztrácí v naší mysli. A úplně stejně se to stalo i u mě. Má duše je děsně zvědavá a nesnáší zákazy. A k tomu znám tento svět už dost dlouho. Jsem inteligentně absolutně nad většinou lidí. Jsem systematik a logik, deně se vzdělávám a snažím se zapracovat na svých špatných stránkách. Lidi už mi nestíhají rozumět, jsou pozadu. Vyhlídnu si někoho přijatelného v astrálu. Někoho kdo bude chytřejší, ale musím si pohlídat, aby nebyl nebezpečný. A pak vše bude v pořádku. Dlouho jsem hledala. Procházela jsem kolem nestvůr. Od draků a skřetů, přes lidoopi a obyčejné duše, až po démony a anděli. Záleží, v jak vysoké sféře světa se nacházíte. Je to jako takový obrovský systém a propojení několika světů. Ohromný ekosystém, který je dokonalé promyšlený a zároveň naprosto fascinující. Něco takového, by si nikdo z nás nedokázal ani představit, natož vymyslet. Nyní ovšem lehce odbíhám, zapomněla jsem ještě sdělit důvod. Proč se s nikým nespojovat? Když opomineme nebezpečí. Každá bytost je několikrát chytřejší než my. Není to ale ani 1x ani 5x. Řekla bych odhadem asi tak 300x více. Nedovedeme si ani představit co dokáží vymyslet a promyslet. Kdyby chtěli, naplánují vám celý život a vy ho mlčky přijmete za svůj. Krom toho, by vás ovlivnili absolutně ve všem, proto mají zákaz se k nám přibližovat a nesmí s námi manipulovat, protože bychom ztratili sami sebe a byli bychom pouhé loutky. Není to jako v pohádkách, kdy člověk přechytračil ďábla. To ďábel vždy přelstí i 20 lidí najednou.

To by jako vysvětlení základu mohlo stačit, zpět tedy k mému příběhu. Rozhodla jsem se risknout osud a po dlouhém rozmýšlení jsem si vybrala cíl. Viděla jsem jej párkrát a nikdy nevypadal zle, ani nedělal zlé věci. Udělala jsem to. Využila příležitosti a oslovila jej. Jenomže háček byl v úplně jiné věci, kterou mi nikdo neřekl. Když jsem se spojila s osobou z astrálního světa, mé tělo v tom obyčejném přestávalo mít význam. Den ode dne jsem se častěji ocitala v astrálním světě. Začala jsem snít. Normální svět byl nudný a ten astrální, tak zajímavý. Nebránila jsem se této změně. Přišlo mi to jako nejlepší možnost. Osoba, kterou jsem oslovila, se stala mým učitelem a má dlouhá pouť k tomu stát se astrálním učněm mohla začít.