V pasti - 1. kapitola - útěk

Utíkala jsem, nevěděla jsem kam, nevěděla jsem ani proč. O útěk jsem se již pokoušela tolikrát, že začínám mít pocit, že není úniku. Už nechci být vězeň, který dělá všechno tak jak chtějí. Já už se tam nemůžu vrátit. Jsem jako jejich laboratorní krysa, jsem něco čeho se bojí a neznají. Mé jméno je Susie a před rokem se u mě objevili magické schopnosti. Mé číslo je 666, nemám ani ponětí co ovládám a ani nevím proč se to všechno děje. Jednou když jsem přišla ze školy domů tak tam na mě čekaly lidé v černém oblečení. Neměla jsem žádnou šanci. Od té doby již uplynul nějaký ten čas asi rok a půl a já už jsem se pokusila nespočetněkrát utéct. Vždy bez úspěchu. Za každý prohřešek se chodí do díry. Kde jsem odkázána jen sama na sebe není tam nic jen já. Běžím hustým lesem a na mou promrzlou kůži dopadají kapky vody, mé plíce i svaly mi začínají odporovat, ale já nechci zpomalit. Náhle zakopnu o vystouplý kořen a spadnu přímo na kámen, který vyčnívá ze země. Ještě než upadnu do bezvědomí je mi jasné kde se probudím.