Žena odnikud 1. díl

Smrduté předměstí si žilo svým poklidným tempem. Odpadky létající vzduchem, myši hodující na povalených popelnicích. Jediný zdroj světla byl od ohnišť, které si rozdělávali bezdomovci v postraních uličkách. Mé naleštěné boty s těžkou ozvěnou kmitaly v rychlém sledu. Nebál jsem se, ale spěchal do místního zapadlého lokálu, kde na mne čekala jistá fuška.

Má snaha o zapadnutí mezi ostatní návštěvníky baru U prázdného stolu byla překvapivě snadná. Nikdo si nevšímal nikoho a nikdo se na nikoho příliš dlouze nedíval. Každý měl svých starostí dost. Já jsem také přispěl tou svojí a obsadil stůl v zadní části u okna. Venku začalo mírně poprchávat a silnice dostala hned jiný vzhled.

Protější pumpa se odrážela v kaluži, jež zde ležela od minulého deště. Propadlá silnice se stala hřbitovem pro 400 litrů vody, která při každém kontaktu s kolem auta vybřehla do stran.

Po několika vteřinách věrně natekla na zpět a držela si svou hladinu. Pro jistotu nenápadného chování jsem na špinavý stůl od předcházejícího hosta rozložil plátek místních novin. Byly dokonce 3 dny staré, ale to mne vůbec nevadilo. Má každodenní služba policisty mne kolikrát vytrhne z reálného života na pár dní. Takže noviny 3 dny staré, jsou pro mne někdy čerstvým informačním požitkem. Stejně jako dnes, při mém čekání na podezřelou, spíše atraktivní ženu okolo 30. která si na paškál bere osamocené muže?

Nikdo neví, jestli chodí do této hospody. Kolega Hugh stejně jako já momentálně sedí v nočním podniku Sextáze a určitě sleduje vrtící se zadečky obnažených tanečnic. A dva další v obdobných lokálech poblíž této lokality. Jen já musím mít vždycky takovou smůlu a vyhrát takový zapráskaný bufet, který se večer změní na bar pro odepsané potulné existence. Zakousl jsem se do palčivého nadpisu.