Žena odnikud 3. díl

Raději obrátím list, řekl jsem si a začetl jsem se do sportovní rubriky, která mne vůbec nezajímala. Oči mi vypovídaly službu. Neustále pokukovaly po našpuleném zadečku, sedící na barové židličce. Byla tak atraktivní. To si ostatně říkal celý bar, avšak jediný z nás měl tolik odvahy, že k ní přistoupil a pokusil se o konverzaci. Žena se kupodivu nechala pozvat k další skleničce. Muž si přisedl a začal ji obšťastňovat typickými řeči typického balíka z předměstí.

Celá situace nabírala na podezření a přesvědčení, že uhodil kámen na hlavičku. Netrvalo dlouho a nově zamilovaná dvojice opustila bar. Rychle jsem se rozeběhl za nimi. Nesmím je ztratit, to by mi tak ještě scházelo. Stiskl jsem umaštěnou kliku od dveří, když v tom se ozvalo. A kdo bude platit, pane. Nejsme žádná armáda spásy a to kafe taky něco stojí.

"Jo, jo," ušklíbl jsem se na kulatou ženskou za barem s bradavicí na nose a položil na bar 120. dolarovky. Venku na ulici nebyl nikdo. Určitě mi utekly. Zaposlouchal jsem se do zvuků, které se ozývaly z jedné z uliček. Náhle se ozval chichot. Mé kroky se vydaly tím směrem. Bylo těžké odhadnout odkud zní klapot bot a tichounké našeptávání do ouška. Za převrácenou popelnicí to můj instinkt otočil doprava Nikde nikdo. Mé tušení přerůstalo v obavu, že je nenajdu, když se vtom ozval hrozný křik za doprovodu nesnesitelného vrčení. Bylo slyšet psa, nebo něčeho podobného.

Rozběhl jsem se tím směrem a těsně za zatáčkou se zastavil. Můj mírný náklon mne měl schovat v ústranní bez povšimnutí, což se zdařilo, ale to čeho byly svědkem mé oči bylo nevídané. Muž s rozpáraným břichem se ještě snažil o sebeobranu, ale nemilosrdná zrůda připomínajícího vlka se mu zahryzávala do střev. Žena stojící opodál se pomalu otočila a odešla neznámo kam Můj přikovaný pohled ke krvavému klubku, které ještě před nedávnem vykazovalo známky života, prozrazoval můj údiv.