Zrádce

1 Ubožák v dešti
„Hezky hrudí až na zem“, usmíval se Obří muž v plné zbroji „a žádný švindlování nebo dalších padesát.“ V tu ránu když, voják uprostřed padl na zem úplně vysílený, přišla s osvěžujícím poryvem větru i špatná zpráva v podobě poněkud zákeřně shrbeného mužíka středního věku.
„Šetřete síly a vstaňte“, ohrnoval nos.
„Hele! Tady velím já!“, burácel obr
„Teď už ne dostal jsem rozkaz odvést muže do města, pak odjedou na frontu“, zákeřně se usmál. „Tohle nebylo nijak ohlášeno nikam nejdu dokud se, nerozloučím s rodinou.“ Ostatní souhlasně zabručeli a čekali jak rozhodne jejich velitel Tulius Kalei. „Půjdou až zítra.“ Řekl rozhodně a čekal na poslovu reakci. „Jestli nepůjdete teď tak…tak“, koktal „tak vás nahlásím jako dezertéry a…a…a všechny vás nechají popravit“ dořekl.
Tulius se k němu sklonil s výhružným pohledem. „Půjdeme zítra!“
„No budiž, ale jestli z toho bude problém nahlásím vás jako…“, Tulius zaťal v pěst. „No jó, dyť už jdu.“ A odešel, za chvíli jim zmizel z dohledu.
„Takže doufám, že jste slyšeli“, otočil se k vojákům „běžte domů obejměte děti pomilujte ženu a připravte se na…“, to už, však nedořekl, neboť se v tom okamžiku rozlehl hlas. „ Na smrt si chtěl říct? Nebo snad na slávu a bohatství? Ne to už si říkal i mým mužům a kde jsou? Padesát let hnijou pod drnem!“, hlas byl všude, takže nikdo nezjistil, odkud přichází. Vypadalo, že toho muže nebo ženu to náramně baví jak se všichni zmateně ohlížejí všude jen ne tam kde byl on nebo ona schovaný jelikož se vzduchem nesl burácivý smích. Tulius měl hlavu sklopenou k orosené trávě zřejmě ho zasáhla slova oné skryté postavy. Silueta vystoupila na kraj stínu zalesněného prostoru.
Dvanáct vojáku se v mžiku otočilo se štítem na hrudi a kopím napřaženým. „Kdo jsi“ vycedil kapitán Varen skrze zaťaté zuby. „Já si myslím“, protáhl „že to zrovna není tak důležité já bych spíš chtěl aby jste věděli co je zač ten váš velitel.“ Poslední slovo důrazně protáhl. „Je to náš velitel pro, kterého zemřeme!“, křikl kapitán. „Ten váš velitel je prach obyčejný vrah! Špína jakou mohli poslat jen temní bohové.“
„No tak se přeci braňte Tuliusi!“
„Sklapni Varene“, štěkl.
„Ano jen poslouchej moudrého muže“, pronesl medovým hlasem.
To už bylo pro Varena moc odhodil kopí tasil meč a prosekl s ním stín. Paprsky slunce se odrazily od meče ty ozářily tvář muže. Vrásky a strniště pokrývaly většinu jeho obličeje, vlasy mastné překrývající pomstychtivé rudé oči nos trochu křivý zřejmě párkrát zlomený. „stejně na to nemáš koule, abys mě zabil.“ Vysmíval se muž.
„To nemůžeš vědět.“, vrčel Varen. „Můžu a taky vím, ale to je teď jedno vypadá to že se blíží bouře co kdyby jste si tu ke mně přisedli?“, nabízel „A já rozdělám oheň.“ Vojákům chvíli trvalo, než se rozhodli, ale nakonec si většina z nich přisedla. Muž máchnutím ruky zapálil plameny, jeho tělo bylo zřetelně vidět na ramenou a hrudi měl plátové zaprášené brnění, nohy mu pokrývaly holínky taktéž plátěné. „ Na co tady vlastně sedíme?“, otázal se zvěd čety Kulus. „Sedíme tady proto aby jste se dověděli pravdu“, velice zvučně zdůraznil „o Tuliusovi.“, dořekl. Začalo pršet, Varen se na něj podezřívavě díval a pak pronesl, „Co jsi vlastně zač?“
„Mé jméno je generál Foxas Saren Valor princ třinácti provincií Valoru teda bývalý princ.“
„Proč?“, zeptal se hloupě Varen.“Proč asi ty hňupe to kvůli….“
„Mě“, ozvalo se za zády Foxase. Nehnul ani brvou i když měl nutkání Tuliuse podříznout jako Elfa z Noberu. „To už vám, však řekne on.“
„To si stáke takový ctižádostivý a žárlivý slaboch že se ani nedokážeš donutit k pravdě?!“ procedil Foxas. „Ne“ odvětil. Chvíli bylo ticho potom se Tulius otočil a odkráčel do temného nočního deště.













2. Láska mezi skalami
„Bacha na ty kameny!“, ryčel Tulius. “Páni to je palma?“, mžoural očima na pahorek Moglar. „Počkej….hmmm…..a víš, že jo?“ zaostřoval svůj zrak Macon. Macon a Moglar patřili do cizinecké legie Valoru vedla se válka s Noberem patřící elfům ti zabrali jak domov Moglara tak i Macona. Moglar byl vytáhlý vysoký a poněkud až moc zvídavý původně studoval na univerzitě temné historie v malém království jménem Alon, měl špičatý obličej bradu, však kulatou za to Macon byl ůplně jiný pocházel z kdysi rozlehlé říš Kiiwu byl malý a samý sval jeho obličej byl asi nejpozoruhodnější od kořínků vlasů mu vedly přes oči jako noc tenké černé linky ty se spojovaly s ostatními,které vedly od uší, koutků úst, spánků a nosu se spojovaly na hranaté bradě. „Sakra proč je ve studených horách palma?“
„No proč asi? Byla tady válka mágů. Velká spousta klanů se vraždila mezi sebou nakonec se spojily tři Venine, Nyol a Xerru ty vytvořily spolek Firmonský to je podle těchhle hor.“, odpověděl, vždy to byl Macon kdo odpovídal a když pokládal otázky tak většinou byly řečnické. „Nechápu, proč bojovali.“
„No o nadvládu přeci každý z klanů chtěl vládnout nad Firmonskými skalami. Spolek všechny ostatní klany zničil nebo si je přetáhli na svou stranu.“, kroutil hlavou. „ A potom?“ sklonil svůj špičatý obličej k m
Maconovi. „Ále klasický drama tři nejvyšší se nedohodli o vládě no a všechno začalo na novo zase se vraždili jediný správný rozhodnutí bylo se rozdělit každý mág si šel svou cestou do jednoho ze tří měst Koskov, Monos a Volras.“, odfrkl si. „Kam jdeme my teda do jakého města?“
„Myslím, že do Monosu.“
„Páni.“ Vydechl Moglar. “No jo je to krásný město a jsou tam i krásný holky co ty víš možná“, Macon se zeširoka usmál „si tam najdeš nějakou dámu.“ Rozesmál se, Moglarovi už to tak směšné nepřišlo zřejmě si vzpomněl na nevalné dětství kdy byl terčem posměchu, tudíž neměl u dívek šanci. To vše asi Macon vyčetl z Moglarova pohledu jelikož řekl, „To bude v pohodě příteli teď hrdý člen cizinecké legie biješ se za svou ukradenou zem, takže se na tebe budou holky lepit jako železo na magnet.“ Moglar ho přestal poslouchat v polovině věty protože se v docela úzké silnici vynořily vysoké béžové hradby Moglar se neudržel a vykřikl. „Ano konečně.“ Tulius se otočil na spáncích mu bušily žíly, „ Co to má sakra znamenat? Taková neukázněnost měl bych tě nechat zmrskat!“ prskal. „ Ale no tak snad se tolik nestalo ne?“ Ozval se klidným hlasem Foxas. „ Ale stalo! Je to úkaz naprosté nekázně navrhuji disciplinární postih!“
„Vy si asi neuvědomujete jednu věc, jsme ve válce a ze všech stran se na nás může vrhnout nepřítel? Teď není čas na nějaké upomínky sakra!“ křikl, už se prostě neudržel, nemohl se dál dívat na tvář toho panovačného sraba. „Ano promiňte mi generále Foxasi.“
„Pohyb.“ Vojáci se dali do pohybu za pár minut stanuli před vysokými hradbami, Tulius vyšel vpřed k mágovi před hradbou předal mu dopis ten si chvíli prohlížel pak přikývnul, brána se otevřela a stovka vojáků vešla dovnitř města. Všichni byli zmatení hlavně Macon a Moglar. „Copak to se tady zase bojuje?“ šeptl Moglar „To nevím.“, sykl Macon. Každý třetí dům byl rozbořený nebo už tam nezbylo nic, právě když se Moglar díval na jeden z mála stojících domů vyšla z něj dívka. Byla překrásná měla dlouhé zrzavě rudé vlasy v jemné tváři se jí leskly dvě překrásně zelené oči bradu kulatou nos mírně špičatý, byla štíhlá, ale ne hubená. Moglar pocítil jak mu poskočilo srdce při pohledu na krásnou dívku. „ Viděl jsi jí no tak viděl byla překrásná.“ Rozplýval se. „Ne“, zalhal Macon „koho bych měl vidět?“
„No tu dívku přeci! Myslíš“, oči se mu rozšířily „ že bych mohl mít šanci?“
„To já nevím.“ Pokrčil rameny „to si budeš muset zjistit sám. No tak pojď“ řekl a strčil do Moglara aby se konečně pohnul.
Všichni se nejistě ubytovali polorozbořených kasárnách, přibližně týden uběhl než mohl Moglar dívku znovu vidět „Dělej prosím tě chceš jí vidět ne?“ šťouchal Macon. „To víš, že jí chci vidět.“, mávnul rukou „ No tak jo jdem.“, a zvedl se z lavice v parku města. Sotva došli k jejímu domu vyšla sluneční paprsky jí ozářily překrásnou tvář. „Ahoj.“, vyzvala moglara jemným hláskem. „A…a…ahoj.“, vykoktal. Párkrát sem tě slyšela já se ti líbím?“, zamrkala. „No víš já totiž“, Macon ho nenápadně nakopl „ jo..ee jo líbíš se mi teda jestli i to nevadí.“
„Proč by mi to mělo vadit.“, rozesmála se „ ty se mi taky líbíš a jak se jmenuješ?“, usmála se.“ Já no…ee no Moglar Fidilus a tohle je můj přítel Macon Wulfri.“ Macon se uklonil dívka reagovala stejným způsobem. „ A jak se jmenuješ ty nebo snad andělé Epinjuru nemají jména?“ dívka se zachichotala. „Mé jméno je Henera Nyolská mág Monylské univerzity.“ Moglar byl celý rozněžněný z krásné Henery až se nezmohl na slovo. Aniž by to kdokoli věděl z povzdálí je sledoval Tulius Kalei naplněn žárlivostí a záští i pro sebe šeptal. „Já nemám nikoho tak ostatní taky nebudou mít nikoho.“, otočil se a zmizel ve stínu.
O pár dní později se Moglar připravoval na své první rande po boku se svým kamarádem až za hrob Maconem.“Tak co připraven?“
„Jo tak vyrážíme.“
„Ne ne my ne jen ty je to jen tvůj den jasný?“
„Ano půjdu sám, ahoj uvidíme se večer, teda jestli né zítra ráno.“ Rozesmál se a vyšel ven do čerstvého poledního slunce.
„Jak se jmenuje ta zrzka?“ řval Tulius. „Henera Nyolská pane.“ Odpověděl assassin. Hlavu měl pokrytou obvazy a zakrytou kápí na ramenou se leskl plát na němž byl vyryt znak Firmonských hraničářů. „To se lehko řekne než udělá je to mág!“ rozkřikl se assassin. „Prostě si něco vymyslete hlavně ať je do večera mrtvá jasné?!“
„Ano pane.“
Jen se procházeli nic neříkali drželi se za ruce občas na sebe podívali a usmáli se na sebe jemný večerní vánek jim hladil tváře romantická idílka se, však za chvíli promění v krev, pot a slzy. Zastavili se dlouze na sebe pohlédli jejich rty se k sobě blížily, když v tom ze dvou stran vyběhlo osm hraničářů z jejich rukou velice rychle vylétly nože Henera byla rychlejší napřáhla ruce a vytvořila štít nože se odrazily na zem padli dva. Začala kolem sebe vrhat všelijaká elementární kouzla. Všechen křik a padání cihel z domů přilákal Foxase procházejícího se večerním městem. Vpadl do ulice, tasil meč a rozběhl se ke dvoum lidem obklopeným desítkami živých i mrtvých mužů. Jedním rychlým výpadem usekl třem mužům hlavu, vtlačil se mezi ně, chytil je oba za ruku a vytáhnul ven z kruhu Moglar byl v pořádku avšak Henera byla mnohočetně pobodána. Ze všech částí těla ji tekla krev Foxas ji opatrně položil na zem, byla mrtvá. Jakmile hraničáři viděli, že se dívce nezvedá hruď uprchli do stínů. Moglarovy slzy se mísily s její krví, Foxas se napřímil došel k jednomu mrtvému muži, který vypadal jako vůdce a vzal mu z náprsní kapsy koženého brnění dopis. Zabte ji do večera pak se společně postaráme o Foxase Tulius, stálo v dopise. Odhodil dopis tasil znovu meč a rozeběhl se ke kasárnám v mžiku byl u hlavního stanu tam se na něj vrhli čtyři muži během chvíle všichni leželi v kaluži krve. „Ty….“ Nestačil doříct jelikož mu dva Valorští vojáci stáhli ruce a dali mu na ně pouta. „ Co to sakra!“
„Za několikanásobnou vraždu a velezradu tě odsuzuji k smrti Foxasi Sarene Valore si rovněž zbaven hodnosti generála a také již nejsi hoden titulu princ za už jednou zmíněnou velezradu.“, hlásal pyšně Tulius Kalei „ odveďte ho.“ Přikývnul a vojáci ho naložili už do připraveného žalářského vozu. „Jednou svou daň splatíš Tulie.“ Sršel Foxas. Povoz škubl a odjel za doprovodu klapání koňských podkov směrem Valor.

























3. mezi stromy
Zvuky praskajícího ohně se rozléhaly mezi stromy náhle zvuky v nepravidelných intervalech, přerušil šelest listí. „Někdo tam je.“ Otočil se opatrně Kulus. Deset mužů se okamžitě, ale v tichosti zvedlo. „Kdo je tam?“ zvolal Foxas. „No přece já.“ ozval se posměšně Tulius.“Ty, jak se opovažuješ se vrátit zpět když si odešel myslel jsem, že se jdeš raději zabít!“ prskal vzteky Foxas a tasil meč. „ Víš ty vůbec, co si udělal zabil si dva lidi! Henera byla poslední z rodu Nyol a ty si ji nechal podříznout vrahem! Macon litoval toho, jak upozornil Heneru na Moglara byl v depresích až se nakonec rozhodl skončit svůj život a povraždil půlku mužů z cechu hraničářů, než konečně padl! Si jen sprostý vrah a ty moc dobře víš, jak se ve Valoru nakládá s vrahy!“ křičel do nočního lesa. „Aha,“ zatvářil se sklesle „ já jich čekál víc.“ A usmál se. To, už se Foxas neudržel odstrčil dva vojáky před sebou a vyrazil napříč Tuliusovi ten pohotově zareagoval z pochvy vytáhl meč rychlostí blesku. Jiskry létaly všude kolem. Foxas se odtrhl, máchnul mečem Tuliovi pod nohy odskočil a tentokrát vytáhl druhý meč. Rozmáchl se jimi dvěma různými směry jeden Foxas odrazil, ale ten druhý už nestačil a přesekl mu stehenní tepnu. Foxas padl k zemi, kaluž krve se pomalu začala zvětšovat všichni jen stáli a dívali se. „Pomoc.“ Snažil se mluvit s pusou plnou krve. „ Netrap se minulostí.“ Sklonil hlavu Tulius. „ Ta už se nevrátí a ty jí nemůžeš změnit.“ Šeptal mu do zkrvaveného ucha. Foxas z posledních sil obrátil hlavu na vojáky a potichu, nýbrž zřetelně pronesl. „ Potomci Valoru nebo zrádci? Rozhodněte se sami.“ S těmihle slovy zemřel velký Foxas Seran Valor velký generál a princ třinácti provincií Valoru. „ Je na vás jak se rozhodnete.“ Otočil se, pomalými kroky začal kráčet k paloučku, kde před několika hodinami cvičili vojáci devadesáté legie. Všichni se na chvíli zarazili pak se zřejmě rozhodli. Jeden po druhém se postupně přidávali na stranu vraha říšského prince jen jediný zůstal ten od koho to šlo nejméně čekat Varen Gijfri. Sednul si a čekal na východ slunce, který snad osvítí zrádce vlastní rasy.