Dinitrophenolite

Lisa je šestnáctileté děvče, které jde za svým snem a ze všech stran má úplnou podporu, celý svět se točí kolem ní. Dnes jde opět do školy, musí jít pomalu, je dost zesláblá, nic nejedla už několik týdnů. Plahočí se k autobusu, na jejím bílém kostnatém obličeji září úsměv, její oči jsou propadlé ale něco v nich jiskří, všichni se na ni z autobusu usmívají a mávají, několik kluků na ni hvízdá a křičí: "Ty to dokážeš Liso, snaž se, my ti fandíme!" Dívka se nakonec dostala až do autobusu, málem upadla ale jeden z hochů ji zachytil, na to celý autobus vydal vzrušené: "Uuuuu!" Lisa se na chlapce usmála, on jí úsměv oplatil, poté jí pomohl do sedátka. Když jeli, dívala se ven z okna, najednou se ozval alarm na jejím mobilu, otočila se na chlapce vedle ní a chraplavým hlasem mu řekla: "Pomůžeš mi se sáčkem? Já už to sama nezvládnu." Hoch přikývl a vyndal Lise papírový sáček z její kabelky, nafoukl jej a přiložil jí ho k ústům, Lisa sáček chytla také a začala vytlačovat zvratky, až ho naplnila smrdutou nažloutlou vodou, zamotala se jí hlava. Celý autobus tleskal, ve škole se to opakovalo ještě třikrát a pak ještě jednou na cestě zpět domů.

Doma ji uvítali její rodiče, museli ji každý vzít pod jedním ramenem, z ničehonic spustila další proud zvratek, nechávala za sebou na cestě zapáchající potůček. Když to její matka uviděla, rozzářily se jí oči, nadšeně řekla: "No vidíš! Jseš ještě šikovnější než kdy předtím, jsme na tebe s tatínkem moc hrdí!" Pomalu dovedli Lisu do jejího pokoje, dostala polibek na čelo od obou svých rodičů a pak už měla celou místnost jen pro sebe. Chtěla zjistit jak moc se jí daří, takže se pomalu přesunula na váhu, vážila pětatřicet kilogramů, o deset méně než před dvěma týdny, tohle pro ni byl velký úspěch. Potom se rozvalila na postel, už něměla sílu na nic jiného, to k ní doběhl pes a začal jí olizovat obličej, potom zašeptal do jejího ucha: "Všichni ti moc fandi, Liso, hlavně to nevzdávej! Podívej, já teď zavřu a dojdou prckové, strašně rádi by tě viděli, tak tu na ně počkej." Potom seskočil dolů, mrkl na Lisu a zabouchl dveře.

Zpoza skříní, zpod postele a ze šuplíků vylezla spousta malých tvorečků, všichni byli chlupatí a měli velké oči, společně obestoupili Lisu na posteli a nejbarevnější z nich předstoupil se slovy: "Drahá Liso, vidíme že se ti daří to, čeho jsi tak dlouho chtěla dosáhnout, dovol abychom ti k tvým úspěchům něco darovali." Několik dalších tvorečků se z kruhu oddělilo, nesli na zádech velikou lahev projímadla, kterou Lise položili těsně vedle její hlavy. Ta se ztěží otočila jejich směrem a pomalu ze sebe vydala: "Děkuju vám..." Pak usla. Když se probudila, uviděla vedle sebe projímadlo, ztěžka se usmála a lahev si vzala. S obrovskou námahou se doplahočila do kuchyně, kde si její otec četl noviny a matka umývala nádobí, oba se na ni pyšně dívali. Nasypala si všechno projímadlo do půllitru a zalila ho vodou, poté ho na ex vypila. Odebrala se rovnou na toaletu, ale začalo působit ještě než se k ní dostala, po nohavicích jí tekla nahnědlá lehce zapáchající tekutina, skácela na zem, smrdutá kaluž se pod ní rozšiřovala.

Když se probrala, viděla nad sebou dvě rozmazané postavy které k ní mluvily, připadala si jako pod vodou, rozpoznala hlas svého otce: "Liso, miláčku, děláš nám takovou radost že pro tebe něco máme, podívej!" Dívka zaostřila a uviděla v matčině tváři široký úsměv, v rukou držela velkou krabici s nápisem "Souprava pro liposukci." Lise chvíli trvalo než si uvědomila co vidí, pak se usmála a dlouze ze sebe vytáhla: "Děkuju váááám..." Poté omdlela, probudila se ještě jednou aby spatřila svého otce s kýblem, do kterého z ní hadičkou vysával poslední zbytky růžového krvavého tuku, podíval se na ni, usmál se a vítězně zvedl pěst, pak Lisa usla navěky.

Její matka s otcem nesli Lisino namodralé kostnaté tělo napříč ulicí, u toho vítězoslavně mávali pěstmi, všichni jim tleskali, někteří závistivě zalézali zpět do domů. Nakonec před nimi ustanul starosta města a za zuřivého potlesku jim nadšeně oznámil: "Výborně, gratuluji! Vaše dcera si splnila svůj sen a vy jste jí celou dobu byli oporou! Rodičů jako vy je potřeba více, proto na dnešní den vyhlašuji svátek, bude se mu říkat Den Splněných Snů!"