DR NOBODY
Už od rána byl kocour, kterému Anetka říkala Dr Nobody, nějaký neklidný. Na každého, kdo se přiblížil ke košíku, v němž měl pelíšek, prskal a syčel. Když se přiblížila něčí ruka, zaprskal a seknul packou s vytaženými drápy. Už i Anetka se začala bát, tak košík nechala na zahradě a šla za Kamilem, aby se poradila, co s tím.
Kamil si vzpomněl na starou knihu, co se válela, celá zaprášená, na půdě. Sfouknul vrstvu prachu a knihu sundal s police. Jako kdyby mu jí něco vytrhlo z rukou, kniha spadla na zem a sama se otevřela. Kamil do ní nahlédl a chvíli si četl. Potom seběhl z půdy a vešel do kůlny.
„Co to děláš?“ ustrašeně se ho ptala Anetka, když uviděla, že nese štafle. Kamil je mlčky donesl na zahradu a postavil ke košíku. Dr Nobody na něj nevraživě koukal a srst se mu zježila. Kamil jako kdyby se na poslední chvíli ještě rozmýšlel. Potom štafle rozevřel, rychle je postavil nad košík a uskočil.
Dr Nobody vyskočil z košíku a vyběhl až na vrchol štaflí. Se zježenou srstí tam chvíli stál a díval se okolo. Anetka chytila Kamila za ruku a ustrašeně mu jí zmáčkla. Dr Nobody se náhle nahrbil a vydal skřek, až se Anetka rozklepala.
Z košíku pod štaflemi vyšlehl modrozelený plamen. Dr Nobody znovu zavřískal a v oslňující záři toho plamene zmizel. Kamil přiskočil a košík rychle rozšlapal. Vytáhnul z kapsy zápalky, škrtnul a hořící zápalku přiblížil ke zbytkům košíku.
Opět vyšlehnul plamen, který, jakoby byl čímsi rozdmýcháván, košík beze zbytku strávil. Anetka znovu přiskočila ke Kamilovi, obejmula ho a strachem se rozplakala. „Už je to dobré...“ Kamil jí hladil po hlavě, aby jí ukonejšil.
„Co to bylo?“ s ještě drkotajícími zuby se ptala Anetka. „Byl prokletý a dnes přišel jeho čas!“ odpověděl Kamil. Také byl ještě celý bledý.
Bobr © 2016
Už od rána byl kocour, kterému Anetka říkala Dr Nobody, nějaký neklidný. Na každého, kdo se přiblížil ke košíku, v němž měl pelíšek, prskal a syčel. Když se přiblížila něčí ruka, zaprskal a seknul packou s vytaženými drápy. Už i Anetka se začala bát, tak košík nechala na zahradě a šla za Kamilem, aby se poradila, co s tím.
Kamil si vzpomněl na starou knihu, co se válela, celá zaprášená, na půdě. Sfouknul vrstvu prachu a knihu sundal s police. Jako kdyby mu jí něco vytrhlo z rukou, kniha spadla na zem a sama se otevřela. Kamil do ní nahlédl a chvíli si četl. Potom seběhl z půdy a vešel do kůlny.
„Co to děláš?“ ustrašeně se ho ptala Anetka, když uviděla, že nese štafle. Kamil je mlčky donesl na zahradu a postavil ke košíku. Dr Nobody na něj nevraživě koukal a srst se mu zježila. Kamil jako kdyby se na poslední chvíli ještě rozmýšlel. Potom štafle rozevřel, rychle je postavil nad košík a uskočil.
Dr Nobody vyskočil z košíku a vyběhl až na vrchol štaflí. Se zježenou srstí tam chvíli stál a díval se okolo. Anetka chytila Kamila za ruku a ustrašeně mu jí zmáčkla. Dr Nobody se náhle nahrbil a vydal skřek, až se Anetka rozklepala.
Z košíku pod štaflemi vyšlehl modrozelený plamen. Dr Nobody znovu zavřískal a v oslňující záři toho plamene zmizel. Kamil přiskočil a košík rychle rozšlapal. Vytáhnul z kapsy zápalky, škrtnul a hořící zápalku přiblížil ke zbytkům košíku.
Opět vyšlehnul plamen, který, jakoby byl čímsi rozdmýcháván, košík beze zbytku strávil. Anetka znovu přiskočila ke Kamilovi, obejmula ho a strachem se rozplakala. „Už je to dobré...“ Kamil jí hladil po hlavě, aby jí ukonejšil.
„Co to bylo?“ s ještě drkotajícími zuby se ptala Anetka. „Byl prokletý a dnes přišel jeho čas!“ odpověděl Kamil. Také byl ještě celý bledý.
Bobr © 2016
PeopleSTAR (1 hodnocení)
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva