Dračí mince

,,Koukejte,co sem našla.“ zavolala na dvojci chlapců Kyra a s úsměvem se k nim rozběhla.V ruce držela nažloutlý kus srolovaného papíru. ,,Tahle mapa je aspoň sto let stará.“ pronesla Kyra udýchaně.Rozložila ji na dřevěnou,místy zdevastovanou podlahu a v očích jí zajiskřilo. ,,Vidíte to co já?“, zeptala se a studovala mapu pohledem. ,,Nebývá náhodou červeným křížem označován poklad?“ ,zeptala se a ačkoliv odpověď znala,chtěla si ověřit,zda-li i její přátelé ví,o čem mluví. ,,Ano,ale nechceš snad tvrdit,že v takové barabizně se ukrývá zlato,že ne?“ ,opáčil Denis směrem ke Kyře. ,,Neřekla jsem,že je to zlato.“ ,namítla ,,Může to být cokoliv.Pokladem jsou označovány povětšinou důležité věci,jako svitky,nebo starověké výrobky.Záleží na člověku a jeho stylu myšlení.“ Denis se zašklebil,ale neřekl nic.Nesnášel,když ho Kyra takhle poučovala. ,,Nehádejte se.Raději vymysleme,co s tím uděláme.“ zamumlal Kuba a zadoufal,že tam nebudou muset jít.Ten dům nenáviděl a byl přesvědčený,že v něm straší.Důkazů měl dost.Kyra se zamyslela a pak se rozhlédla. ,,Kde je vůbec Naomi?“ ,podivila se. ,,Nikdy nechodí pozdě.“ Kyřin hlas se při posledním slově roztřásl. ,,Třeba se zdržela v obchodě.Její rodiče ji dávají zabrat.“ řekl Denis,ale Kuba zavrtěl hlavou.Netrvalo to ani pět minut a za Kubou se ozval známý,milý hlas,který nemohl patřit nikomu jinému než... ,,Naomi!“ Vykřikla Kyra a vrhla se kamarádce kolem krku. ,,Co tu řešíte?Je přece sobota!“ ,začala Naomi protestovat,ale když uviděla mapu,zmlkla a sedla si na mezi vrstevníky. ,,Co to je?“ ,zeptala se a polkla hořkou slinu.Tohle už přece někde viděla,ale zaboha si nemohla vzpomenout,kde to bylo. ,,Mapa s pokladem.“ ,řekl Denis a usmál se. ,,Teda aspoň pokud si z nás někdo neudělal srandu.“ ,,Zmlkni!“ ,okřikla ho Naomi a vypadala vážně naštvaně. ,,Musíš si ze všeho dělat srandu?!“ Denis ze sebe překvapením nemohl vypravit jediné slůvku.Tak takovouhle ji neznal.Byl zvyklý na to,že se holkám jeho nápady nelíbily a raději by skočily z okna,než aby ho poslechly,tohle ale přehnala. ,,Klídek,jo?.“ ,zastal se Denise Kuba a nervózně přešlápl z jedné nohy na druhou. ,,Všichni jsme z toho vyvedení z míry,a nikdo z nás neví,co to je.Přesto bychom se k sobě měli chovat slušně.“ ,,Fajn.“ odtušila Naomi a změřila si mapu pohledem. ,,Vím kde to je.Chcete se tam skočit podívat?“ ,,Teď?Si se zbláznila ne?“ ,vyjekla Kyra a podívala se z okna. ,,Vždyť je skoro tma.“ ,,Nepovídej.“ rozesmála se Naomi a celá zrudla.Přátelé už opravdu měli problémy přečíst některé popisky na mapě,takže nebylo o blížícím se večeru pochyb. ,,Tam se ale musí jít za tmy.“ Bránila se Naomi. ,,Jinak je to vcelku k ničemu.“ ,doplnil ji Kuba a zachvěl se. ,,Duchové,ani zombie,či dlouhonohé příšery přece neexistují.Kdyby ano,nebyli bychom tu.“ Pravil Denis sebevědomě a sám pro sebe si zamumlal ,,Teda aspoň do dneška tomu tak bylo.“ ,,Jestli chcete jít,tak ale rychle.“ řekla Kyra a sbalila mapu. ,,Teď nebo nikdy!“ ,zamumlal si sám pro sebe Kuba.Vzal baterku a rozběhl se za ostatními.
Slunce zapadalo a skupinka přátel se pomalu ubírala k severní bráně města.Nebe potemělo a mraky dostaly krásnou růžovou barvu s nádechem červené.Cesta pod jejich nohama se začala ztrácet a Naomi,která skupinku vedla,už viděla stěží na dvacet metrů před sebe.Přesto se nikdo neměl k tomu zapnout baterku.To poslední co chtěli bylo,aby je někdo načapal a odvedl domů.Slunce už zcela zašlo za horizont a mraky se začínaly zabarvovat do tmavě modré. ,,Zachvilku už bude tma jako v pytli.Měli bychom si pospíšit.“ Upozornil Denis a zrychlil. ,,Nebojte,zachvilku by jsme měli dorazit na rozcestí.Pak už to bude jenom kousíček.“ řekla Naomi,ale v jejím hlase byli slyšet obavy.Tma je pohltila tak intenzivní,že si navzájem neviděli na záda. ,,Příšery nejsou,nemůžou.“ Procedila zkrz zaťaté zuby Kyra .Nikdy se nebála takových výmyslů,jako jsou upíři,nebo vlkodlaci a i ty nejděsivější horory ji přišly k smíchu.Přesto,teď když byla v lese jenom s partou puberťáků,začínala vážně přemýšlet,jestli si to celou dobu jenom nenalhávala.Kuba se na ní otočil,ale byl ticho.Nakonec není sám,kdo se bojí,co se stane,až tam dorazí.V duchu se zaradoval. ,,Hele lidi,já nevím jak vy,ale nebylo by dobrý už zapnout tu zatracenou baterku?“ ,zeptal se a nahmatal ji v mikině. ,,Klidně.“ Opáčil Denis. ,,Mlčte!“ ,okřikla oba hochy Naomi. ,,Rozcestí.“ Vydechla Kyra a postavila se vedle vedoucí dívky. ,,Takže to znamená,že už jsme blízko?“ ,zeptal se neklidně Kuba a rozhlédl se kolem sebe.Baterie byli slabé,takže světlo z baterky dosáhlo ani ne na deset metrů.Kdo ví co je v tom křoví.Napadlo ho. ,,Tak na co ještě čekáme,deme.“ řekl s předstíraným nadšením.Nepochyboval o tom,že i když ze sebe Naomi dělá drsňačku,bojí se stejně jako on. ,,A kam bys chtěl jako jít ty blbečku?!“ ,štěkla Naomi podrážděně. ,,Ten barák je přímo před námi.“ ,,Ale já myslel...“ Ohradil se Kuba. ,,Jo,já taky.“ Skočila mu do řeči Naomi a rychle se kolem sebe rozhlížela,jako kdyby čekala,že na ně z poza stromu,nebo křoví vyběhne mutant a postupně je zabije. ,,Tak rychle,ať to máme zasebou.“ Pobídl ostatní Denis.Společně se tak potichu,obklopeni hustou tmou vydali k dřevěnému,schátralému domu,který byl napůl zbořený.Na jednom místě se mu propadla střecha,a na tom druhém byla probořená stěna. ,,To si ze mě děláš srandu ne?!“ Zajíkl se jindy odhodlaný a nebojácný Denis.Když Naomi otevřela dveře,málem by se v ní krve nedořezal.Zem byla lepkavá,stěny navlhlé a splesnivělé.V celém komplexu několika místností panovalo dusno a mrtvolný,hnijící smrad. ,,Dobře,takže ty tu Naomi počkej a my ostatní se půjdeme podívat kolem.“ Ujala se vedení Kyra,když viděla její nepřítomný pohled.Vzala Denise a Kubu opatrně za ruce a vtáhla je dovnitř. ,,Za pět minut se tu sejdeme.“ Dodala a pak se vrhla vzhůru po strmých,kluzkých schodech.Když se jednoho z nich dotkla rukou,aby nespadla dolů,měla pocit,jakoby ten sliz,krev,nebo co to vlastně bylo pořád proudilo.Zatajil se jí dech a zrychlil tep.Přesto s tím nemohla nic udělat.Jsou tady,a vycouvat už nemohli.Nejspíš se mi to jenom zdá.Kdyby existovali všechny ty monstra,o kterých víme,už dávno by ovládli svět.Pomyslela si a teď jen doufat,aby to byla pravda.Když byla ve druhém patře,uviděla na zemi několik bílých siluet a fleky zaschlé krve. ,,Rychle,vraťte se!“ ,ozval se zoufalý,přiškrcený hlas.Když Kyra seběhla dolů uvědomila si,jakou hroznou chybu udělali,když nezabezpečili dveře.
,,Měla jsi ty dveře hlídat.“ Zabědovala Kyra a přivolala oba vyděšené chlapce,kteří jako kdyby přišli o hlas. ,,Díra,i ty okna...zmizely.“ Vykoktali a vší silou se pokoušeli neomdlít. ,,Takže to znamená,že už se odsud nikdy nedostaneme.“ konstatovala Kyra a podívala se na schody. ,,První prohledáme hořejšek a pak přízemí.“ Rozhodla. ,,Ale,co budeme dělat?“ ,zeptala se poplašeně Naomi,které se s příchodem neštěstí znova vrátil hlas. ,,Nic nezmůžeme tím,že tu budeme postávat.Měli bychom se pokusit najít poklad a potom budeme přemýšlet,co a jak.“ řekla Kyra,a pokoušela se uklidnit.Když vyšplhali do patra,skupinka kamarádů,která ještě neměla tu čest vidět hrůzy chodby zůstala s otevřenou pusou a vyvalenýma očima stát na nejvyšším schodu. ,,To je dobrý.Taky sem se lekla.“ Pokoušela se je uchlácholit.Potom vykročila a otevřela první ze tří dveří.Pokoj byl nepochybně dětský a podle barev a domečku na hraní také holčičí. ,,Tak poďte.“ Pobídla je a vešla.Pokoj vypadal krásně a udržovaně.Pro Kyru to bylo jako vrátit se do dětství.Otočila se a na ustlané posteli si všimla několika čerstvých kapiček krve.Do Kyry jako když střelí,vyběhla na chodbu a v předklonu vydýchávala fakt,že tu nejsou sami. ,,Dolů!“ ,zavelela s úzkostí v hlase.Žaludek se jí zvedal a nebýt v ohrožení života,už dávno by okupovala záchod.Když seběhli do přízemí,spěšně se kolem sebe rozhlédli.Z venku se ozval zvuk podobný řinčení řetězů a tichých bručivých skřeků. ,,Do kuchyně!“ Vyštěkla Kyra,která si jasněji,než ostatní uvědomovala,že to,čím celou dobu pohrdala je skutečnost.Kuchyně byla velká a špinavá.Okno v ní bylo zaprášené,přesto si Denis všiml,že za oknem něco je. ,,Heleďte,já bych odtud raději rychle vypadnul.“ řekl a poodstoupil od okna. ,,Počkejte,je tu oknu!“ Začal,ale v zápětí si uvědomil,že i když je to možná cesta ven,přes tu obludu se nedostanou.Teď už postavu uviděl i Kuba a Naomi.Měla zarudlé oči,které skrz prach viditelně prosvítaly.Obličej postavě chyběl.Rozhodně to nemohl být člověk,protože snad žádná lidská bytost na světě nemá tři ruce na každé straně těla.Kupodivu byla Kyra natolik zaneprázdněná vnitřním bojem,že si rozruchu kolem sebe vůbec nevšímala. ,,Vidí nás.“ zašeptal Kuba a tělem mu projela vlna vzrušení. ,,Pomalu se vrátíme na chodbu.“ dodal polohlasně a pozpátku vyšel ven.Vzal při tom za ruku i Kyru,která již postavu také zahlédla a nebyla sto se pohnout.Když byli opět na začátku,počaly se dít ještě divnější věci.Z další místnosti byli slyšet praskavé a vrzavé zvuky,a z té až úplně na konci chodby se ozýval dětský pláč mísící se s tlumenými výkřiky. ,,Tohle nemůže být pravda.“ Naříkala Kyra,ale její hlas zanikal v Kubově mikině.Přesně tak.Kuba se ji pokoušel uklidnit objetím,avšak to zjevně nijak nepomohlo. ,,Musí existovat cesta ven.“ řekl Denis,ale až moc dobře si uvědomoval,že si dělá plané naděje. ,,Ticho!“ ,okřikl ho Kuba. ,,Jsme tu kvůli pokladu,tak ho pojďme najít.“ ,,Víš co,mám toho plné zuby.Venku je něco,co nás chce zabít.Vzhledem k tomu,co jsme po baráku viděli musí být něco i tady.Nikdy se nedostaneme ven a to celé jen pro nějaký hloupý poklad!“ Kuba rozčilením práskl kuchyňskými dveřmi. ,,Nikdo tě nenutil sem chodit.“ opáčil klidně Denis a ušklíbl se. ,,Neříkej mi,že nejsi zvědavý.“ Kuba se zahleděl na podlahu,a všiml si čtvercového koberce.Předal Kyru Naomi,která ji posadila ke stěně a postavila se vedle ní.Denis se postavil naproti Kubovi a zamumlal. ,,Myslíš na to,na co já?“
Denis pomalu,lehce odtáhl koberec stranou a gestem pobídl Kubu,aby otevřel padací dveře.Ten poslechl a jedním tahem je otevřel.V tu ránu se z kuchyně ozval přiškrcený,bolestný výkřik. ,,Jdu první.“ zahuhlal Kuba a s baterkou v zubech začal šplhat po vratkém žebříku dolů do temnoty. ,,Zvládnete to tu?“ ,zeptal se Denis a vtiskl Naomi do ruk železnou tyč. ,,Kdyby něco,řvěte a my se vrátíme.“ Pak začal šplhat za Kubou.Čekal,že jeho cesta dolů potrvá nejmíň pět minut a že polezou do pořádné propasti.Pravda byla taková,že když se postavil vedle svého druha,který držel baterku před sebou,viděl,že jsou v malém čtvercovém sklípku. ,,Koukni,tady něco je.“ Ukázal Kuba na zem,na které ležel svitek a vedle něj balíček.Denis si dřepl a začal číst:
Pokud tento svitek čtete,jistě jste také našli čtyři Dračí mince.Tyto mince mají moc,která je schopna vyhladit celé lidstvo.Dům jej chrání,a pokud skončí v nepravých rukou,trest pro něj bude neprodlená,bolestivá smrt.Zdali jste vyvolení,projdete a bez jakékoli úhony budete moci plnit mise,které vám budou zadány.
,,To jsou ony.“ zašeptal Kuba a ukázal na balíček,který v příští chvíly roztrhal a vyndal z něj ten řečený poklad. ,,Přesně čtyři.“ odtušil Denis,vzal jednu z mincí a počal ji otáčet mezi prsty. ,,Krásná viď.“ řekl zaujatě.Kdyby Kuba svého kamaráda neznal,jistě by řekl,že je spíš v tranzu,než při vědomí.Denis se začal pohupovat z jedné strany na druhou a cosi si při tom broukat.Jeho oči měli místo obyvklé modré barvy šedou,mísící se s bílou.Černé zorničky se Denisovi střídavě zvětšovaly a zúžovaly. ,,Si v pořádku?“ ,zeptal se opatrně Kuba a mírně do něj strčil.Denis neodpověděl,jen se pořád tupě díval na minci ve své dlani.Kuba mu ji sebral a tvrdě s chlapcem zatřásl. ,,Notak,prober se Deny!“ ,štěkl zoufale.Konečně se mu vrátila barva očí i jeho typický ledabylí postoj. ,,Co se stalo? Nic si nepamatuju!“ ,zabědoval a padl na kolena. ,,To bude dobrý,neboj.Teď se hlavně musíme dostat ven.“ Posbíral mince a podepřel Denise. ,,Šplhej brácho,to dáš!“ Denis začal pomalu šplhat vzhůru,po chvilce jako kdyby si na všechno vzpoměl začal po žebříku pádit jako vlk.Za minutku stáli oba na podlaze v předklonu a pokoušeli se popadnout dech. ,,Máte?“ ,zeptala se Naomi. ,,Jo,i se svitkem.“ Kuba podal dívce svitek s tím,ať ho dá přečíst také Kyře.Pomohl Denisovi si lehnout,ujistil se,že má jeho kamarád stálý tep a potom vypověděl vše,co se dole stalo. ,,Tady jsou.“ Dopověděl a každé dal po jedné minci.Čekal,že se Kyra s Naomi dostanou do stejné situace jako Denis.Nic takového se ale nestalo.Přiklekl tedy k chlapci a vložil mu minci do mikiny. ,,Odpočiň si.“ zamumlal a vstal. ,,Co teď?“ ,,Jdu se podívat,jestli jsou zpátky dveře.Pokud ano,půjdeme domů.“ řekla rozhodným tónem Naomi a vstala od Kyry. ,,Kubo,Kubo mě už je dobře.“ zachroptěla Kyra a pokusila se vstát. ,,Brzdi.“ Napomenul ji a v poslední chvíly zachytil. ,,Dveře jsou zpátky.Můžeme jít domů!“ ,rozkřikla se Naomi. ,,Tak poď Deny,zachvilku budeš doma.“ Řekl Kuba s nově nabytou energií.Konečně volní,s pokladem v rukou.