Facebook Friends

Znáte ty lidi na Facebooku kteří si vás snaží přidat, i když je neznáte?
No, řekněme, že jsem jeden z nich...

Myslím, že to všechno začalo asi před rokem, ale nemůžu si na to vzpomenout přesně, protože se od té doby stalo hodně věcí.

Tak začněme od začátku. Nikdy jsem neměl v úmyslu se na Facebook připojit. Byl jsem osamělec první třídy a zřídka kdy jsem měl nějaké kamarády.

Nechtěl jsem se ztrapnit, aby celý svět věděl, jaká nula jsem byl, ale byl jsem přesvědčen potom, co jsem slyšel jak o tom všichni mluvili, ne ke mně, samozřejmě, ale spíše kolem mě dostatečně nahlas, abych to mohl slyšet.

Nesnášel jsem, jak se mnou nikdo nemluvil. Bylo to jako kdybych pro ně neexistoval. Jako kdyby má samotná existence pro ty zmrdy nic neznamenala.

Byl jsem otrávený tím, že jsem byl úplný odvrženec, tak jsem se rozhodl vytvořit si můj vlastní Facebook. Bylo to zprvu děsivé, víte, nechat celý svět vědět co jsem zrovna dělal. V základu jsem rozdával svoje soukromí a volnost, abych konečně zapadl.

Ironie celé té věci je, že jsem se bál stalkerů a sériových zabíjáků, kteří by věděli co dělám, ale proč se to změnilo v ironii, k tomu se dostanu později. Každopádně, zprvu mi byl Facebook cizí. Měl jsem nula zpráv, nula upozornění a... Nula žádostí o přátelství. Bylo to jako v opravdovém světě, až na to že to tentokrát mohl vidět celý svět.

Ale bez ohledu na to jsem nabral odvahu a začal Facebook zkoumat. Stále si pamatuji první věc, co jsem udělal, když jsem ho začal používat. Pamatuji si to naprosto čistě: ta hra s rybičkama, znate ji, ne? Ta hra byla moje oblíbená! Strávil jsem na ní hodiny, mohl jsem si koupit nespočetně ryb... A pak je nekrmit a nechat je zemřít. Sledovat rybu umírat byla taková zábava! Zůstal bych tam asi navždy, pokud by nedošlo na tu... Žádost o přátelství. Nemohl jsem tomu uvěřit, někdo si mě chtěl přidat do přátel! Dychtivě jsem klikl na "přijmout". Byl to ten nejlepší pocit, který jsem mohl kdy popsat.

Takže, tady můj příběh začíná:

Poté, co jsem klik na jeho profil jsem viděl o čem Facebook doopravdy byl: měl nespočet statusů, na každém alespoň pět liků! Tolik jsem to chtěl. Tak jsem začal projíždět jeho seznam přátel a přidal si každou osobu, se kterou se přátelil. Trvalo mi to asi 5 hodin, ale stálo to za to! Během chvíle se z mého jednoho přítele stalo dvanáct a o těchto přátelích, kteří to přijmuli jsem nevěděl vůbec nic... Ale jelikož jsem s nimi byl přítel na Facebooku, tak jsem se všechno naučil.

Prošel jsem první dva týdny přidávání všech lidí, kteří moji přátelé znali a jakmile se stali mými přáteli, přidal jsem si všechny, které oni znali. Ano, má popularita se zvyšovala. Lidé konečně začínali vědět, kdo jsem byl. Bylo to všechno tak úžasné. Děcka ve škole na mě dokonce začali mluvit. Bylo to šílené, přímo bizardni. Začal jsem Facebook milovat. Začal jsem být závislý.

Nesnášel jsem na něm nebýt: myšlenka nevědět co všichni dělají, nebo na co myslí byla zdrcující. Nesnášel jsem, zasrané školní hodiny se zdály být jako trávení věčnosti v pekle. Ale strávil jsem každý volný moment na té stránce. Začal jsem o ní snít a celkem brzo... Jsem přestal snít úplně.

Vyvolal jsem si insomnii, což pro mě bylo super, protože jsem věděl, že můžu strávit nekonečnou sumu času na Facebooku, převážně když zrovna skončil školní rok. Bylo to krásné trávit každý moment mého života na Facebooku. Ale trávení příliš mnoha času mi nabídlo vidět také temnou stránku Facebooku. Byli tu lidé, kteří nepřijmuli mou žádost o přátelství. Odeslal jsem desítky tisíců pozvánek a pořád jsem měl jen něco kolem 2000 přátel. Bylo jasné, že Ti lidé měli něco proti mně...

Proč by se mnou jinak nechtěli být přátelé?

Jasně, proč ne?

Muselo tu být řešení k tomuto šílení a bylo jasné. Ano! Bylo to pro mě tehdy tak jasné... Vše, co jsem musel udělat bylo se jich zbavit.

Stále si pamatuji mou první oběť. Byla tak nevinná. Popravdě, neměl jsem nic protí ní. Byla tak mladá a nádherná. Pořád si pamatuji ty oči... Ty pronikavé černé oči.

Věc, kterou si o ní nejvíce pamatuji je, jak hrozně krvácela a šíleně křičela. Byl to jiný pocit, co jsem tehdá cítil ... zabítí té dívky... a prožívám to znovu pokaždé, co si vybírám novou oběť.

Když se nad tím zamyslím, mám pocit, že jsem Ti zrovna poslal žádost o přátelství. Zamyslel bych se dvakrát nad tím ji odmítnout, pokud bych byl tebou!