První krok

Umělá inteligence kráčí vpřed. Píše básně, kreslí obrazy, radí, telefonuje s námi a zdá se, že zvolna proniká do všech oblastí našeho života. Ve skutečnosti je velký plagiátor, který umí rychle hledat a…krást. Zatím. Časem se však jistě zdokonalí a možná…
… dokončí i to, v čem byl člověk zatím nedostižný.

„Bylo nebylo, žili na Tralfamadoru tvorové, kteří nebyli strojům podobní ani trochu. Nebyli spolehliví. Nebyli výkonní. Nebyli předpověditelní. Nebyli trvanliví.
Tito tvorové trávili většinu času píděním po svém smyslu. A než by sloužili nízkému smyslu, tvorové raději vynalezli stroj, který by mu sloužil za ně. Tvorové pak měli volné ruce sloužit vyššímu smyslu.
Vznikaly další stroje ke službám vyšším smyslům.
A stroje si se vším tak šikovně poradily, až posléze dostaly za úkol zjistit, co je nejvyšším smyslem oněch tvorů.
Stroje ve vší počestnosti oznámily, že o nějakém smyslu oněch tvorů nemůže být řeči. Načež se tvorové začali vzájemně vyvražďovat, neboť nesmyslné věci nenáviděli nade vše ostatní.
A potom zjistili, že ani v tom vraždění nejsou moc úspěšní. A tak svěřili i tuhle práci strojům. A stroje ji dokončily dřív, než se řekne Tralfamador“.

Kurt Vonnegut tento text napsal v roce 1959 (v knize Sirény z Titanu), pětadvacet let před filmem Terminátor.
A zhruba padesát let předtím, než se lidi začali svěřovat do péče strojům, které nazvali umělou inteligencí.
Udělali první krok.