Sebepoškozování..

Už zase..
Už zase sedím v koupelně na okraji vany..
Přemýšlím o životě.. a myslím na Tebe a nedokážu pochopit proč si to udělal..
přemýšlím o lidech , kteří si říkají přátele, ale klidně odejdou, když jsem na dně..
Přehrávám si věci, které jsem zkazila..
Z očí se mi derou slzy a nedokážu pochopit tolik věcí..
Už to dál nevydržím.. vím co bude následovat.. a když jí spatřím, oči se mi rozzáří.. pravou rukou jí chytnu a přiložím na levé zápěstí.. Vzpomenu si na nejlepšího kamaráda a tlak žiletky zvolním.. a potom přijde ta strašná bolest.. a já už nejsem schopná dále odolávat ,zavřu oči a přitlačím žiletku na žiletku.. na zápěstí mi začne téct krev .. slzy dopadají na rány.. a najednou se cítím tak volná..cítím se tak, že na chvíli jsou všechny problémy fuč a cítím se volná.. a můžu volně dýchat.. Vezmu si bílý kapesníček a utřu stékající krev.. utřu slzy.. rány zalepím..Potom se zhluboka nadechnout a vyjdu ven z koupelny.. Opět se přetvařuji a dělám jak jsem v pořádku.. hraji si na tvrdou holku, která všechno zvládne.. ale neuvědomuji si, že každým říznutím se uzavírám do sebe..vzdaluji se od přátel.. ale je pozdě.. nedokážu být normální holka.. strašně bych si přála to vzít zpátky.. bohužel..