Krysa

Krysa. Schovaná v rohu. Odpad společnosti. Nikdo ji nemá rád. Jmenuje se Sahar, ale nikdo jí neřekne jinak než krysa. Je to psychopat. Je špinavá, dneska má dost. Rukou od krve si tře obličej a uhlazuje rozcuchané havraní vlasy, na kterých už zaschla krev. V levé ruce pořád svírá kuchyňský nůž, opustí ji šok a ona ho zahodí na podlahu. Odhodlá se zvednout, tělo ji neposlouchá, je vratké. Rozhlédne se po místnosti. Leží tam. Všichni. Zabila je. Podlaha se zalévá červení. Nelituje ničeho. Je ráda, že se k tomu odhodlala. Nikdo jí nebude nařizovat, jak žít, nikdo ji nebude nutit brát ty hnusné léky. Konečně se postaví a odejde z místnosti. Zajde do umývárny, aby se na sebe podívala. Černé vlasy, které ji splývají do pasu jsou upatlané od krve, bílá nemocniční košile je potrhaná od boje s doktory, co zabila a barva připomíná zrezivělé železo, pod očima má fialové kruhy a na tváři se jí rýsuje modrá modřina. Vypadá příšerně. Pravou rukou mrští do zrcadla, aby se na sebe nemusela dívat, pořeže si zápěstí. Krvácí, ale to je jí jedno. Rozeběhne se ven, za svobodou. Utekla z ústavu. Konečně. Je volná. Ovšem ne na dlouho, je jako paralyzovaná z nabité svobody a s otevřenou tepnou. Běží a přitom ztrácí vědomí. Ubohá Sahar, běžet v noci lesem je nebezpečné. Zakopla a spadla, silná rána do hlavy způsobila okamžitou smrt. Ani neměla šanci bojovat.
Ráno ji našel lesník. „Něco tak děsnýho jsem neviděl za celej život!“ oznámil místní televizní stanici. „Pacient z ústavu pro choromyslné dnes v noci utekl ven. Při útěku zabil několik pracovníků instituce. Veřejnosti nehrozí nebezpečí, pacient se v ranních hodinách našel mrtvý zde v tomto lese“ hlásala zmalovaná reportérka s odbarvenými vlasy. „Dvacetiletá Sahara Rainová byla do tohoto ústavu umístěna, když byla ve svých patnácti letech shledána jako nebezpečná svému okolí, diagnostikována ji byla stupňující se paranoia a silné deprese, bohužel se její stav vyhrotil tímto tragickým způsobem.“ …