Absolutní sluch

Už v úterý mu nebylo dobře. Sotva vstal, hodil do sebe jedno rychlé kafe, vykonal ranní očistu a dopotácel se na metro. Po rutinní půlhodince v podzemce vystoupil na své zastávce a konečně se ocitl v kanceláři. Ze všech stran jen stres, únava, vyčerpání, ale i tlak ze strany šéfa, aby co nejvíce lidem zajistil jejich skvělé, tedy jak pro koho, pojištění “Neumřete” (nebo to mělo dost podobný název, který ho ale stejně tolik nezajímal).
Na konci pracovního dne mu bylo tak špatně, že ani nešel do přesčasu, které měl dobře placené, a tak si takhle často prodlužoval svou pracovní dobu. Nicméně byl rád, že si cestu do celkem prázdného bytu odbyl v sedě, stát by moc dobře nevydržel. I to odemykání domovních dveří se zdálo být nepřekonatelnou překážkou, ale on se vzmužil, skoro až spadl do bytu, téměř ještě v botech a hned upadl do hlubokého spánku, přestože mu bylo strašně.
Ráno se probudil a při pohledu na noční stolek se zděsil. Jedenáct dvacet na displeji budíku, 8 zpráv a 3 nepřijatá volání na mobilu. Měl chuť všechny poslat někam. Odpoledne zašel za doktorkou, ta mu dala antibiotika. Nepomohlo to. Byla sobota, jemu bylo stále velmi špatně. Ale nebavilo ho už absolutně nic. Dočetl všechny rozečtené knihy, nebavilo ho sedět za monitorem, ani psát si z kolegy a kamarády na Facebooku, začal se dokonce učit španělsky jako samouk, ale nic platné, nudil se. Poslední dny mu připadaly zabitější než jindy.
Celkově neměl moc rád hudbu, poslouchal jen na dlouhých cestách v autě rádio. Nedávno ho ale kamarád zásobil plno odkazy na dobrou hudbu, všechny možné kapely, zpěváky a žánry mu poslal. Tak si je nahrál do mp3ky a nasadil sluchátka. To co uslyšel, ho velmi, velmi zaskočilo.
V nabídce všech interpretů najel na skvělou Adele. Její hit Rolling in the Deep by měl být přece nepřekonatelný, ale to, co uslyšel, tomu by vážně nikdy ani nikdo neuvěřil.
Ve svém nedlouhém životě toho slyšel již velmi mnoho otřesného. Nejen v podobě vyřčených slov, ale i všemožných i nemožných zvuků. Zpěvačka zpívala neuvěřitelně falešně, hudba byla příšerná. “Jak něco takového mohou všichni tolik obdivovat,” pomyslel si. Další na listu bylo Coldplay. Jejich Paradise přece nemůže být zlý. Opak byl pravdou, takové rozladěné kytary a celkovou hroznou věc opravdu ještě nikdy neposlouchal. Celou věcí byl zhrozen. Co se to dělo? To všechna moderní hudba ja tak hrozná?
togha

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
(pište na mail togha1@seznam.cz)