Děti jsou někdy horší než zbraň

Fronta na pokladnu v Lidlu, za pokladnou mladý prodavač (P), u pásu mladá maminka (MM) s pětiletou dcerou (D). Kluk za kasou markuje zboží, holčička na něj pořád kouká a povídá:
D: Pane a jak se jmenujete?
MM: Áďo...
P (hezky se usměje na holčičku i maminku): Já se jmenuji Honza a jak Ty?
D: Já jsem Adélka. A kolik Vám je?
MM (na oko se zlobí): Áďo nezlob.
P (směje se): Mně je 23 a Tobě?
D: Mně je pět. A bydlíte tady někde kousek? Nechcete přijít na večeři?
(V této chvíli už poslouchá celá fronta, dokonce i pokladní vedle a všichni se usmívají)
MM (na tváři křečovitý úsměv a začíná červenat): Tak ale už dost!! Nezlob!!
V té chvíli se na ní holčička otočí a s naprosto vážným a hlavně úplně nevinným výrazem povídá: Já nezlobím. Ty jsi přece včera tetě Janě v obýváku říkala, že už strašně nutně potřebuješ nějakého chlapa...
V té chvíli byli mrtví smíchy prodavač, fronty na dvě pokladny a pokladní vedle se tak smála, že musela přestat markovat a nejdřív se dotlemit. A uprostřed toho stála holčička s naprosto nechápavým výrazem a naprosto rudou maminkou... Scéna, která člověku zvedne náladu na celý den... Zdroj Facebook