Greta jede lodí, jede lodí výletní…

Celá planeta s napětím sledovala plavbu malé Grety a spol. na její misi do Ameriky. U břehu Manhattanu ji přivítalo sedmnáct plachetnic OSN. Kdyby tam měli něco jako Auroru, určitě by padl i výstřel.
„Jsem slavnější než Kryštof, ten …,“zvolala šťastně švédská rosnička.
„…Kolumbus, dodal Grétin tatínek, jinak též absolvent plavby přes oceán směrem k Novému světu.
Další tři členové posádky Gretina člunu stáli v pozoru v mírném předklonu, špičky bot lehce od sebe, když svatá Grétuš opouštěla palubu.
„Bude se nám stýskat,“ volal za ní nejstarší z nich, starý mořský vlk a pak se otočil ke svým dvěma kolegům: „Konečně je v pr… Letíme hoši dom“.

Greta vzápětí dala jasně na vědomí, jak jsou karty rozdány. Na setkání s tím chlápkem, co je momentálně prezidentem Spojených států, rozhodně nebude mít čas. Má úplně jiné starosti. Za pár týdnu pohovoří o světovém klimatu v sídle valného shromáždění OSN. Tam dá zase těm strejcům a tetkám pořádné hašte. Co se jen do nich vleze. Stejně je to divný, pomyslela si, že se nechají takhle peskovat. Ale co, kašlat na to, uzavřela svoji úvahu, stejně je to fajn pocit.
Mezitím v Bílém domě vypukla panika. Bezpečnostní poradci viděli Donalda Trumpa, jak kvapem mizí k jezírku u Bílého domu, když se dozvěděl, že ho Greta nepřijme.
„Jdu se utopit…“ volal přes rameno.
„Co si jen počneme,“ mumlali si poradci nejvyššího. Tedy nejvyššího jen tam, aby bylo jasno. Ten správný Nejvyšší záhy vstoupí do děje, jak se říkávalo v šestákových románech.
Náhle jeden z nich dostal Nápad: „Zavoláme Hillary-Killary, ta už bude vědět…“
Jak řekli, tak udělali.
A přesně v této chvíli to přestalo Tvůrce bavit a vypnul obrazovku.
„Brzy jim řeknu, aby vrátili klíče od planety majiteli,“ řekl si pro sebe velmi velmi tiše.