Symboly

Američan, Rus, Němec a Čech už spolu notně popili. Jejich turnus v přepychovém egyptském resortu se blížil ke konci a bylo třeba se napít na rozloučenou. S jistotou se už nikdy neuvidí a tak se všichni rozhodli, že si na závěr velkolepě ožerou huby. Dosud skupinově pili každý den jen extraligu, řekněme NHL, nyní to vypadalo už zřetelně na Mistrovství světa. Ráno je to bude nejen bolet, ale celý zítřek bude nejspíš stát v tom hicu, fakt za prd. Jenže dnes je dnes a zítra bude zítra...

Bavili se královsky, když byly tématem debaty auta, ženy a sport, jenže i ta nejlepší témata se nakonec vyčerpají a nová je nutné teprve najít.

Bylo by až kupodivu, kdyby s jistou vyšší hladinou alkoholu v krvi, se nezačali Ruslan s Andym přít nejprve o skutečné síle svých národních armád a později konkrétně o státních symbolech jejich zemí a zejména o jejich vlivu na skutečnou válečnou sílu jejich národů. Podle Ruslana není nutné mít největší armádu, ale každopádně symbol, který vše zastřeší a vystihne přesně, za co země vlastně bojuje.

Andy nezaváhal ani na sekundu a nenechal se nikým překřičet, ani odradit, aby jako první triumfálně představil zřetelný symbol, který nikdo nepřekoná. Nikdo na světě, ne tak někdo u tohoto stolu. Státní vlajka USA, vlající nad krví Američanů skropeným a takto těžce získaným územím, je zárukou světové demokracie a v důsledku i míru na celém světě. O tomto pochybovat by bylo nejen směšné, ale dokonce i urážlivé. V novodobých válkách to bylo přece dostatečně patrné, no ne? Zmlknul i Rusák...

Honza si v duchu připomněl, že u nás na tržnicích prodávají Vietnamci čínský shit, a jakou čočku dali kdysi Američanům, kteří měli převahu ve vzduchu, na zemi i na vodě. Naštěstí, jen díky tomu mohli zdrhnout z Vietnamu s ještě "přijatelnými" ztrátami. Jako předtím z Koree a potom z Afghánistánu. A mluvit o demokracii v Iráku by mohl jen pitomec, ta tam nebude ani za 100 let, i kdyby vlála americká vlajka co 109,36 yardů. Ledaže by tam zase šoupli atomovku, jako do Japonska a demokracii si tam na obsazených radioaktivních ropných polích prostě udělali po svém, a to pro své lidi, protože muslimy k ní nepřesvědčí, neboť sharíja a demokracie, jsou jako čert a kříž....

Do Honzových úvah vtrhl jako uragán Ruslan. Na Andyho demokracii se šklebil, jako Miloš Zeman na své ústavní povinnosti a přišel s teatrálním vítězoslavným širokým úsměvem, rovnou s Bílou holubicí Míru. Jakápak demokracie pod Praporem jedné, po zuby ozbrojené, země? Jediné, za co je možné bojovat opravdu vždy, jen a jen vítězně, je přeci Mír! Kdo že to roztrhal fašistické hordy ve Velké vlastenecké válce na kusy, kdo to na planetě brání Mír jako jediný a se vší rozhodností? Kdo klidně roztrhá svým mocným nukleárním arzenálem, na povel svého prezidenta, celou naši planetu na malé kousky, ...aby mír zajistil? Tak nyní zmlkli úplně všichni a mráz jim běhal po zádech.

Honza si představil ty kusy naší planety, jak obíhají mírumilovně kolem Slunce a už nikoho ve Vesmíru nebude ohrožovat svojí blbostí druh, který právě zařval ve zničujícím Boji za Mír. Páni, zabít klidně všechno a všechny, jen aby měli "henten jejich mier". A myslet při tom na Holubici bílou. A s těmi "jen a jen vítězstvími" taky pomalu, kromě fašistů a osmašedesátého u nás, kdy Rudé armádě museli v obou případech vypomoci i její bratři ve zbrani z jiných zemí, toho zas tak moc nevyhráli. Pokud vůbec ještě něco. Od války s Japonskem začátkem 20. století, přes 1. světovou, až po Afghánistán šli od debaklu k debaklu. To jediné co jim vždy šlo, bylo stát v pozadí a vyzbrojovat rozvrat a rozkol státnosti u svých sousedů, vždy pomocí ruských Trojských koní v tamní populaci. Vlastně by jim ta Vlajka slušela lépe, než Amíkům. Rusi totiž neumí chodit po jiné zemi, než která je jen jejich a nad kterou vlaje ta jejich vlajka. A i když jim patří šestina pevniny na planetě, ...právě proto nebudou mít nikdy dost...

Poznámka o možnosti "mírového" zničení planety vcelku umrtvila debatu a tak to taktně Helmut vzal na sebe, přestože po Ruslanovi to nebylo tak lehké. Měl vlastně pravdu, po 2. světové válce bylo v Německu zle, ale pracovitostí se dostali Němci za jedinou generaci zase na špičku, kam jasně patřili a budou patřit vždy. Podle něj je jasným symbolem uniforma, především pak přilba, která hrdinům chrání hlavu, přičemž ta pruská s bodcem nahoře, to je naprosto jedinečná věc. Ano, ano, německá Helma je jednoznačně nejzřetelnějším poznávacím znakem, v každém válečném filmu a i když Německo prohrálo prakticky všechny války, nejednou zatopilo i početnějším národům v jejich jednotlivých a velkolepých bitvách. Pochybovat o síle německé armády není a nebylo nikdy možné, podlehla vždy jen velké přesile.

Honza si v duchu povzdechl. Právě o té přesile ze všech stran to v centrální Evropě bylo odnepaměti. Helmut si tu stěžuje na boj proti přesile, přitom my jsme nikdy neměli silou navrch, snad s výjimkou středověku. Tehdy za Žižky jsme ani nepotřebovali mít více vojska, stačilo vám sborově zazpívat, kdo že jsou ti boží bojovníci. Helmě se v duchu musel řehtat. Představoval si nějaký jiný symbol, který by dokonalou vycvičenost, poslušnost a bojovou vyspělost německé armády a buldočí nezlomnost německého lidu lépe charakterizoval. Snad Orlice? Musel si přiznat, že to Němci se symbolem mají hodně těžké. Nakonec přišel na to, že to pták přece jen bude, když připustil, že Němce dokonale symbolizuje pouze bájný pták Fénix, který vlastním žárem nakonec shoří na prach, aby se pak zrodil opět, ze svého vlastního popela. Ale komentovat to nechtěl, raději si dal dalšího panáčka...

Následující ticho bylo tíživé a dlouhé, až se všichni najednou podívali na Honzu. Andy se přitom opilecky uchechtl, Ruslan dal oči v sloup a Helmut vtipně šibalsky, s úsměvem zašvirgal očima a hned pak se mile optal: "A co vy, sice moc nebojujete, ale snad máte taky nějaký ten symbol, ne...?"

V duchu si Honza uvědomil, jak by bylo složité jim vysvětlovat, že je o našem Národu možné říct především to, že zásadně v důsledku neprohráváme, jako jiní, kolikrát i velmi tragicky pro celý národ, netrpíme vojenské porážky na hlavu, jako oni. Nouze nás v pořádné tlačenici, v okolí Řípu, na evropské křižovatce cest, naučila za ta mnohá a mnohá staletí diplomacii. Podlé politické zrady jsme odjakživa dokázali přečkat. Netýkají se nás žádné občanské války, žádné milionové ztráty na životech, převraty s pomocí tanků, střílejících na parlament, nebo gard rváčů v hnědých košilích. Žádný pozitivní, ani negativní fanatismus. Žádné atentáty, maximálně párkrát defenestračka z okýnek, jenom připouštíme ještě tak, sémo támo trochu politického násilíčka. Žádné vyprovokování válek, ani podsírání nepokojů v jiných zemích, jako někdo...

A ani nemusíme zničit planetu, abychom zajistili aktuálně perfektní vnitřní bezpečí a mír pro svůj Národ, které nám ty vaše mohou jedině závidět. A oči v sloup nad ruskou "demokracií" by spíš mohl on ukázat Ruslanovi. Už dávno můžeme doložit tisíciletou tradici státnosti, kdy obýváme českou kotlinu, prakticky v těch samých hranicích. Kde byly vaše národy, když v našem státu nosili první Přemyslovci korunu českých králů? Už tehdy s tím samým symbolem na štítu, jaký máme ve znaku dodnes. A tak nakonec shrnul náš národní symbol do stručné věty:

"My máme LVA přátelé, ten nakonec Holubičku sežere, do Helmy se vysere a Praporem si vytře řit..."