Jak se deštník Eda ztratil

AHOJ JÁ JSEM BE COOL A MOJE SKUTEČNÉ JMÉNO JE DEJME TOMU XXX XXX.A TEĎ SEM NAPÍŠU PŘÍBĚH O TOM JAK SE DEŠTNÍK EDA ZTATIL.VÍM ŽE NÁZEV A TAK NIC MOC A CELÝ PŘÍBĚH NENÍ NIC EXTRA.UZNÁVÁM TO I JÁ-AUTORKA.ALE CHTĚLA JSEM ZKUSIT NAPSAT NĚCO S HLOUPÝM PROBLÉMEM.MĚLA JSEM CHUŤ PSÁT,PROSTĚ JEN TAK.A KAMARÁDKA MI ŘÍKALA ŽE MĚLI TOHLE TÉMA VE SLOHU.TAK JSEM TO ZKUSILA.JE TO DĚS,ALE VYPSALA JSEM SE!,,Ajajaj!"Zvolal Mojmír.,,Nemohu najít Edu!",,Koho že nemůžeš najít?Edu?"Nechápavě se zeptala Renata.,,Jo přesně tak.Eda je jméno mého deštníku!"Řekl naštvaně Mojmír.,,Kde jsi ho viděl naposledy,Mojmíre?"Zeptala se inteligentě Anička.,,Já vlastně ani pořádně nevím."Připustil Mojímír.,,Prostě jsem ho měl naposledy venku.",,Jakou měl vlastně barvu?"Zeptal se Kubík,který už dlouhou dobu mlčel a jen poslouchal dohady ostatních.,,No,vííš!"Řekl Mojmír.,,No právě že neví.Nikdo to nevíme!Jen ty!"
Řekla Renata.,,Když já se stydím.Ale jestli to pomůže ho najít tak vám to teda řeknu!"Všichni se zkoumavě podívali na Mojmíra.,,On je....on je..ehm ehm." ,,Propánakrále,copak se bojíš říct barvu?!"Zeptala se výsměšně Anička.Mojmír se zamračil.,,Jasně že nebojim.Tak OK,byl růžový!"
Všichni překvapeně vykulili oči.Mojmírova tvář se zbarvila sytě rudou barvou.Ale nikdo po něm neopakoval něco jako:,,Co???Růžovou?!!!"Všichni jsme vycítili že Mojmír se cítí trapně a nechtěli jsme to ještě rozpatlávat.,,Hmm,musíme to vykoumat!"Rozhodla jsem já poevným,ocelovým hlasem.Všichni souhlasně pokývly hlavou a dali se do pátrání.Hledali jsme snad po celé škole.Nevhod jsme vtrhávali do hodin ostatních studentů a ptali se po deštníku.Mojmír se vždycky držel stranou.Až vzadu.Když se ukázalo že v žádné u učeben není,pátrali jsme ještě po celých šatnách,ale protože na nich máme každý svůj zámek,netrvalo to moc dlouho.Každým krokem se Mojmír tvářil zničeněji a zničeněji.
Pohled na jeho strhanou tvář mi nesvědčil.Měla jsem z něj depku.Nakonec mě napadla spásná myšlenka:,,Co se takhle zeptat ve 213?!"Všichni se na mě užasle podívali.Většinou to byla Anička nebo Renata co měli tak dobré nápady.Abych to přesněji vysvětlila,213 je něco jako učebna,ale tam jsou věci co se ztratí.Stydlivě jsem zaklepala a zeptala jsem se po deštníku.,Ale jistě děvenko že tu máme tvůj deštník!"Řekla mi paní co měla ztracené věci na starost.Nijak jsem jí nevymlouvala že deštník vlastně není můj,ale mého kamaráda Mojmíra.,,Děkuji Vám."Poděkovala jsem a snažilůa jsem se aby to znělo dospěle.,,Není za co drahoušku.Ten deštník mi tu zabíral pěkný kus místa!"Naposledy jsme se na sebe usmály a já vyšla i s deštníkem z 213.!
Když mojmír uviděl Edu byl nadšením bez sebe.Dokonce když si myslel že se nikdo nedívá,vlepil mu pusu o kteé jsem si já mohla nechat jen zdát.,,Senza!"Vykřikli jsem s kamarády unisimo.

A TAK SE ZTARCENÝ DEŠTNÍK ZNOVU SKHLEDAL S MOJMÍREM!