Jaroslav Hašek Povidky I

Po stopách státní policie v Praze

II.

Na Žižkově vycházel v těch památných dobách časopis Chuďas a Nová Omladina. Oba názvy vystihovaly program. Psával jsem tenkrát do těch časopisů články, ve kterých jsem si dělal legraci ze slavných úřadů, a přicházíval na besedy s vydavatelem těch časopisů redaktorem Knotkem, který nyní rediguje Ostravský deník.
Tenkrát, když měl císař přijet do Prahy, měl na programu i návštěvu Žižkova. Soudil jsem, že císař pán chce usmířit Žižkováky, kteří nikdy nejevili nějakých sympatií k habsburskému rodu, a v tom smyslu hovořili jsme jednoho odpoledního dne u redaktora Knotka v jeho bytě, když přišel administrátor Chuďasa Kalina, provázený nějakým zasmušile vyhlížejícím mužem.
„Přátelé,“ pravil Kalina s nadšením, „naši redakci navštívil tento pán, já se s ním nemohu dohovořit, neboť je to Talián. Přijíždí z Ruska.“
Zasmušilý host přistoupil k nám blíže, když byl se předtím opatrně rozhlédl kolem. „Jsem,“ řekl italsky ledovým hlasem, „Pietro Perri, dítě Florencie. Politicky činným v Oděse. Utekl. Pronásledován úřady. Caramba! Těžká cesta přes hranice. Porco maladetto! Prosím o pohostinství. Budu pracovati. Přijede císař, porco maladetto!“
„To je pěkná věc,“ řekl jsem redaktoru Knotkovi, „patrně nás asi všechny zavřou.“
„Caramba,“ mluvil dále Pietro Perri, „psal jsem již ve vaší redakci ostrý článek proti císaři. Německy napsal, Madonna mia. Třeba něco provésti. Chystáte něco? Nedůvěřujete? Madonna mia. Dokumenty na hranicích ukradli.“
Redaktor Knotek mezitím poznamenal ke mně, že italština Pietra Perriho je trochu podivná, načež Pietro Perri odpověděl: „Zapomněl mnoho italsky, žil v Rusku. Utekl, porco maladetto.“
„Umíte rusky?“
„Zapomněl, Ital, dítě Florencie, caramba.“
A Pietro Perri počal mluvit německy. Mezitím přišlo několik známých, básník G. R. Opočenský s Rosenzweigem-Moirem.
Němčina Pietra Perriho byla jako jeho italština. Bylo v ní tolik příbuzného k češtině, jako když slovo za slovem překládáš.
„Pardon,“ ozval se Pietro Perri, když v tom smyslu mluvil jsem k Moirovi, „jazyk český neznám. Ani slova nerozumím. Těžká řeč. Neměl příležitost.“
Opočenský počal bručet píseň Milión paží a Pietro Perri řekl: „Pěkná píseň, caramba, milión Hände im Dunkel falteten, Madonna mia.“
Vstal jsem, a vyzdvihuje šálek s čajem, pronesl tento přípitek česky: „Nechť žije Pietro Perri. O půl šesté zatáhnem ho do koupelny a tam ho podřežem.“
Pietro Perri zbledl, vytáhl z kapsy hodinky, a třesa se na celém těle, zakoktal německy: „Necítím se zde bezpečným. Jest mně špatně, odejdu. Budu spáti venku.“
Vzal klobouk. Řekl jsem: „Pietro Perri, přítel Rosenzweig-Moir vás bude doprovázet a půjdete k němu na Vinohrady spát. Nevím, co se vám zde nelíbí. Doprovodím vás na Žižkov.“
Šli jsme. Na chodbě upustil, vytahuje šátek, Pietro Perri z kapsy několik patron od revolveru. Podal jsem je s poznámkou, že jest to typ Buldog 16.
„Mám dobrý revolver,“ odpověděl Pietro Perri, vytahuje z kapsy starý revolver systému Lefoche. Měl smůlu. Patrony Buldog nevejdou se nikdy do revolveru Lefoche. Po cestě na rozhraní Žižkova a Vinohrad odporučil jsem Moirovi vřele Pietra Perriho.
„Rozumím,“ řekl Pietro Perri, „neumím česky, tuším.“ A utřel si pot s čela.
Druhého dne přišel Rosenzweig-Moir zřejmě rozčilen do redakce Chuďasa. „Pietro Perri mně zmizel z bytu,“ hlásil rozechvěle, „šel jsem si pro cigarety, a když jsem se vrátil, byl již Pietro Perri pryč. Mé papíry byly na stole přehrabány a mně se ztratil svazek dopisů, obsahujících korespondenci s paní Mlíčkovou.“
To byla velmi vážná věc, neboť Mlíčková ve dvanácti dopisech upomínala Moira o zaplacení nějakých večeří, krému na boty, rozbitého cylindru a zmizelého plivátka, kterým v tom bytě hleděl se Moir zachránit před zmrznutím.
A tak Pietro Perri zmizel s těmi dokumenty, zanechav po sobě v našich rukou jen rukopis svého článku, který den předtím napsal hroznou němčinou v redakci. Jednu větu si pamatuji: „Nejlepší by bylo použít návštěvy císařovy k tomu, aby nikdy se již neodvážil přijeti do Prahy.“
Část rukopisu uchoval u sebe administrátor Kalina, onu nevinnou část, druhou, pro kterou jsme mohli dostat dvacet let, jsme spálili právě včas, neboť večer byla vykonána v redakci policejní prohlídka úředníkem státní policie. Prohlídka byla bezvýsledná, ačkoliv prohlédli i klec s kanárkem.