Jaroslav Hašek Povidky I

Cesta mstitele své cti

IV.

Mstitel ani nevěděl sám dobře, jak se to stalo, že neprotestoval, ocitl se s tím ničemou Jantálem ve vinárně, kde během dvouhodinového pobytu musel slyšet z úst Jantála různé impertinence správce kruhové cihelny netituloval ho jinak než: „Ty vole, ty pitomče,“ a když pan Lantner během rozmluvy chtěl něco říci, poznamenal pravidelně se strašnou přesností pan Jantál: „Odpusťte, pánové, pan továrník je můj nejlepší přítel, ale je hovado.“
Přitom plácal důvěrně přes záda pana Lantnera, poznamenávaje přitom: „Viď, ty kluku keťaská,“ kteréž něžnosti vyvrcholovaly prohlášením, že je pan Lantner nejpitomějším chlapem pod sluncem.
Panu Lantnerovi mizela vůčihledně půda pod nohama. Zprvu ještě ve své tvrdošíjnosti si myslel: „Co bych se s ním pral tady, já mu to dám až na náměstí.“ Potom však stával se beznadějně apatickým, aniž by chápal dosah svého nemravného jednání, a dal si zaplatit od pana Jantála celou svou útratu i s obědem.
Potom správce kruhové cihelny odtáhl si svého hosta domů, kde v pokoji visely rukavice k boxování.
„Dáme si malinký mač,“ řekl k panu Lantnerovi. „Připrav se.“