Jaroslav Hašek Povidky I

Historie pána Boha

III.

Amortův Pánbůh ležel dlouho zaprášen ve vinárně u Petříka. Jeden velkostatkář dal na něj zálohu a nepřišel si pro něho.
Na základě tohoto vyvinula se korespondence mezi Vlastou Amortem a zmizelým objednatelem:
Velectěný pane!
Upozorňuji Vás, že Pánbůh je strašně zaprášen. Trpí hlavně tím, že ovzduší vinárny mu nesvědčí. V tabákovém dýmu ztrácí všechen půvab. Bronz z něho padá. Poněvadž jste mně dal zálohu, prosím, abyste ho okamžitě vyzvedl a doplatil dluhující obnos.
Vlasta Amort
Odpověď zněla:
Milý příteli!
Nepamatuji se, že bych Vám dal zálohu na nějakého Pánaboha. Vystoupil jsem již roku 1907 z církve. Jsem bezvěrec a odbírám Volnou myšlenku od roku 1906.
Josef Kokeš velkostatkář v Malešicích u Brna
A Pánbůh dál se smutně díval seshora na společnost.
„Krucifix,“ říkal Amort, „já mám š tím Bohem trápení. Prodal jsem jich několik tuctů, ale teď vidím, že Pánbůh upadá na ceně. Už ho nikdo nechce koupit.“ –
A dny plynuly v beznadějnosti. Kouř opravdu Pánubohu nesvědčil. Začal šedivět a oprýskával.
„Musím Pánaboha natřít,“ řekl Amort a koupil šedivě zelenou barvu, vhodnou pro šediny Pánaboha.
A opět dny pro Pánaboha plynuly zasmušile a všedně. Ani nová barva Pánubohu nepomohla.
Prach dál ukazoval se na jeho šedinách, císař Vilém ztratil dýku, kterou chtěl probodnout člověka na kříži, turecký sultán ztratil urputný, drásající výraz, a František Josef díval se tak blbě, jako by byl živý. Byla to nejhezčí figura z celé skupiny.
Oprašovali Pánaboha a Vilém ztratil svůj historický knír. Vypadal, jako by byl u holiče a najednou ho překvapila revoluce.