Jaroslav Hašek Povidky I

Historie pána Boha

II.

Na Staroměstském náměstí byla kdysi socha Panny Marie. Tato socha stála právě proti popravišti českých pánů. A byla také kvůli tomu tam postavena, že s pomocí boží uzdálo se Ferdinandovi usekat tolik rebelantských hlav.
Potom, když po staletích přišli k tomu názoru, že potomci Ferdinanda nemají u nás v Čechách co dělat, došlo i na tu nešťastnou sochu, která byla stržena 8. listopadu roku 1918 přes protest zástupce Národního výboru pana Cyrila Duška a jedné babičky, která klečela před aranžérem té celé komedie.
Došlo při tom ke kontroverzi. „My jsme Národní výbor,“ řekl pan Cyril Dušek, načež dav odpověděl: „A my jsme národ, a my to sundáme.“
A sundali to. Každý si vzal něco. Žižkovští hoši si vzali hlavičku, kus křídla z andělíčků, a já jsem náhodou, vrátiv se z Ruska, získal na památku od jednoho, který také v tom byl, mariánskou gloriolu s hvězdičkami. Bohužel těch hvězdiček tam mnoho nezůstalo.
Jak jsem se dověděl z klerikálních časopisů, povede prý se vyšetřování. Slovensko prý nadává. Beru to všechno na sebe. Má adresa je: Zižkov, Jeronýmova ulice číslo 3, III. poschodí.
Upozorňuji, že trefím brovninkem na 60 kroků, že jsem získal roku 1907 v Amsterodamě první cenu v boxu a že každého shodím ze schodů, které jsou hodně točité.
Sapienti sat!