Jaroslav Hašek Povídky II

Kynologický ústav
IV.

Kupec dostavil se ráno asi v deset hodin. Rozhlédl se po bytě a tázal se: „Tak kde máte ty vaše psy?“
„Nemám je doma,“ řekl jsem, „kromě dvou špiclíků,“ „černého a bílého, které vychovávám a kteří jsou již zmluveni pro pana arcivévodu do Brandýsa. Psy své mám na venkově vzhledem k tomu, aby byli na čerstvém vzduchu a netrpěli hmyzem a neštovicemi, čemuž se v městě neubrání ani nejpečlivější obchodník se psy. Zásadou našeho kynologického ústavu je poskytnouti našim psům možnost volného výběhu, a tak venku, kde máme ty své psince, každé ráno rozpráší je sluha po kraji a psi se nevrátí až večer.
Má to též tu výhodu, že psi se naučí počínat si samostatně, neboť si sami vyhledávají přes den potravu. Máme najaty pro ně velké revíry, kde se mohou živit zvěří všeho druhu, a měl byste vidět, jak je to komické, když takový trpaslíček ratlíček zápasí se zajícem.“
Pánovi se to velice líbilo, neboť pokyvoval hlavou a řekl: „To máte tedy též na prodej hodně zlé psy, vycvičené na hlídání?“
„Ó zajisté. Mám v zásobě psy také strašlivé, že nemohu posloužit ani jejich fotografií, neboť by byli málem rozsápali samotného fotografa. Mám na skladě psy, kteří již roztrhali zloděje.“
„Právě takového bych si přál,“ řekl kupec, „mám sklad dříví, a nyní v zimě bych rád se opatřil dobrým hlídacím psem. Můžete mně ho z vašeho psince do zítřka odpoledne přivést, přišel bych se sem na něho podívat?“
„Ó prosím, beze všeho, pošlu hned sluhu pro něho. Čížku!“
Objevil se s líbezným úsměvem a hned se domníval, že už toho pána někde viděl.
„Čížku,“ řekl jsem dávaje mu znamení, „pojedete pro toho nejhoršího hlídacího psa. Jak se jmenuje?“
„Fabián,“ s ledovým klidem řekl Čížek, „jeho matka byla Hexa, je to strašlivý pes. Roztrhal a sežral už dvě děti, poněvadž ho omylem dali dětem ke hraní a ony si chtěly na něho vylézt. Pokud se týče zálohy…“
„Ach ovšem,“ řekl kupec, „zde je čtyřicet korun zálohy, co bude stát?“
„Sto korun,“ řekl Čížek, „a zlatku ocasného, máme také lacinějšího, za osmdesát korun, ale ten ukousl jen jednomu pánovi, který ho chtěl pohladit, tři prsty.“
„Chci tedy toho horšího.“
A Čížek vypravil se se zálohou čtyřiceti korun hledat hlídacího psa a do večera přivedl melancholického klacka, který se chudák sotva vlekl.
„Vždyť je to chcípák,“ zvolal jsem s úžasem.
„Je ale laciný,“ pravil Čížek, „potkal jsem jednoho řezníka, který ho vedl právě k rasovi, že už prý mu nechce táhnout a že začíná kousat. Tak myslím, že bude z něho výborný hlídací pes. Ostatně, jestli tam bude pořádný zloděj, tak ho otráví a ten pán půjde si k nám koupit jiného.“
Chvíli jsme o tom debatovali, pak psa Čížek vyčesal a uvařili jsme mu rýži se šlachami. Sežral toho dva hrnce a vypadal stále tak pasivně a uboze. Lízal nám botu, chodil po pokoji beze všeho zájmu a bylo vidět, že má zlost, že přece s ním jeho pán nedošel až k tomu rasovi.
Čížek učinil ještě jeden pokus udělat ho hroznějším. Poněvadž byl ten pes žlutý a bílý, vlastně šedivý, namaloval mu tuší velké černé pruhy přes tělo, takže vyhlížel pak jako hyena.
Pán, který si pro něho přišel druhého dne, když ho uviděl, zděšeně couvl.
„To je strašný pes,“ zvolal.
„Domácím lidem neudělá nic, jmenuje se Fox, zkuste ho pohladit.“
Kupec se vzpěčoval, tak jsme ho v pravém slova smyslu přivlékli k té obludě a přinutili ho, aby ji pohladil. Hlídací pes počal mu lízat ruku a šel s ním jako beránek.
A do rána toho pána úplně vykradli.