Karel Čapek MENŠÍ PRÓZY

X

Toho večera stáli dva občané na ulici a povídali si o svých chřipkách.
“Koukejte,” řekl jeden, “ten Holoušek ani nesvítí. Třeba ji má taky.”
“Čertví,” pravil druhý, “co tam tak potmě dělá. Zas nějaké tento, já myslím.”
“Poslouchejte,” nato první, “já bych se na jeho místě namouduši oběsil. Než takovou vostudu, tak radši provázek na krk. To bych já udělal.”
“Ba,” mínil druhý. “Však by ho nebyla škoda.”
*
Za chvíli zadrnčel v redakci Korouhve telefon a někdo oznamoval:
“Poslouchejte, právě slyším, že se ten Holoušek oběsil.”
“Který Holoušek?” ptal se noční redaktor.
“No ten s tou aférou,” pravil hlas v telefonu.
“Aha,” řekl noční redaktor. “Tak je dobře.”
*
Nazítří byla v Korouhvi tato lokálka:
Sám se odsoudil. Josef Holoušek, který tak neblaze proslul svou skandální aférou, byl včera nalezen ve svém bytě oběšen. Na stole nechal dopis, ve kterém praví, že ho k jeho zoufalému skutku dohnaly výčitky svědomí, a kde prosí za odpuštění, že tak hrubě spílal našemu tisku, který v zájmu pravdy taktně upozornil na některé nepřístojnosti, kterými Holoušek potřísnil své kdysi dobré jméno. V dřívějších letech býval veřejně činný a požíval obecné vážnosti, pokud nevstoupil v řady našich zavilých politických nepřátel. Tam vede politické štvaní našich odpůrců! Mrtvola Holouškova byla odvezena k pitvě do umrlčí komory.
*
Hlídka napsala:
Konec neznabohův. Josef Holoušek, známý našim čtenářům ze své skandální aféry, se včera ve svém bytě v pomatenosti smyslů oběsil. Jak žil, tak zemřel. Je to nová oběť moderního liberalismu, jenž otřásaje mravními zásadami končí ve smyčce sebevrahově.
*
Hlasatel oznámil:
Tak to dopadá. Pověstný Josef Holoušek se včera ve svém bytě oběsil – nahý, s žilami podřezanými a napolo upálen ohněm, který pod sebou rozdělal, když vypil lahvičku jedu. Chtěl uniknout trestající Spravedlnosti.
*
Toho večera navštívil redakci Korouhve jeden pán a povídá nočnímu redaktorovi: “Poslyšte, ten Holoušek se myslím neoběsil. Já ho právě teď potkal, zrovna si kupoval u uzenáře bůček.”
“Jděte,” řekl redaktor, “a jaký byl?”
“Pěkný,” pravil návštěvník, “tak drobátko prorostlý, z mladého prasátka.”
“Já nemyslím bůček,” bručel redaktor. “Já myslím Holouška.”
“Ten? Trochu jako přepadlý, ale jinak… Musíte nějak odvolat tu zprávu, že se oběsil.”
“My?” řekl redaktor udiven. “Člověče, copak jste kdy viděl, že noviny něco odvolaly? Když jsme napsali, že se oběsil, tak se oběsil, a basta!”
“Ale on se neoběsil,” namítl návštěvník.
“To je jeho věc,” řekl redaktor. “Copak se máme pořád mazat s tím zatraceným aféristou? Jen ho nechte oběšeného, ať už s ním je konec. My teď máme jinačí aféry, jako s tou Řezbářskou bankou…”
“A prosím vás,” zeptal se po chvíli návštěvník, “co vlastně opravdu bylo na té Holouškově aféře?”
“To?” pravil redaktor a zvážněl. “Copak to nevíte? To bylo, panečku, moc vážné. Vždyť on ten Holoušek se měl dostat do komise pro stavbu nové školy! My tam přece musíme dostat našeho člověka, no ne? Ale tuhle si přečtěte, zítra budeme zas mít báječný útok na ministra.”

Lidové noviny 27. 2. a 1., 2., 3., 5., 6., 8., 9., 10., 11. 3. 1927