Karel Čapek MENŠÍ PRÓZY

BAJKY

Lidé
“Je to, pane, trápení. Já musím co chvíli zahánět kluky, aby neškádlili mého psa.”
“To já zase musím zahánět psy, aby nehonili mou kočku.”
“A já musím střílet na zahradě kočky, aby mně nehonily ptáčky.”
“A já musím střílet ptáčky, aby mně nesežrali třešně.”

Mšice
Paní sousedko, je na světě nějaká spravedlnost? Překážím já někomu? Stojím někomu v cestě? Sedím si zticha naspodu listu, vidět mě není, slyšet mě není, krčím se ve svém koutečku jako dušička, mám pokoj, hledím si svého, jen svá vajíčka snesu a z lístku na lístek se tichounce přestěhuju – říkám vám, paní, já nic s nikým nemám, nederu se do popředí, do ničeho se nepletu, a přece mne Člověk, ten surovec, ten Herodes, nenávidí a potírá!

Břízka
Říkají mi pěkná bílá břízka. To toho je! Jen počkejte, jak budu krásná, až budu stará!

Střecha
Já vím, já vím; na mně nic není, na mne se nikdo nedívá. Ale jak jsem krásná, když se lesknu v dešti! A jak se v tu chvíli cítím být střechou!

Tovární komín
Haha, oblaka! Takové cáry! Takové pápěrky! To se raději podívejte na můj kouř: jak je hustý a temný! a co ho je! Krájet by se mohl! Holenku, tomu já říkám oblaka!

Stará borovice
Jak dosáhnout mého věku a mé velikosti? To je docela jednoduché: to si musíte vybrat suchou a písčitou půdu, jen žádná spodní voda, málo humusu, skromná výživa. – Jak, že vám starý buk doporučoval naopak půdu co nejbohatší? A vrba spodní vláhu? Nevěřte tomu, to jsou hloupé názory; dejte na má slova: nejlepší je holý písek a sucho, sucho, sucho!

Petrolejová lampa
Žárovka? Ach ano; ale já jsem uměla bzučet.

Včela
To se nadělá řečí o té mé pracovitosti! Co mne se týče, já si zakládám víc na svém žihadle.

Žížala
Já vám říkám: to, že lidé orají… že ryjí… že okopávají půdu,… to dělají jenom kvůli mně. Vědí, že to nemám ráda… To oni naschvál. Aby mě vyrušovali.

Mravenec
Tak! Ti idioti si postaví dům zrovna nám do cesty!

Papuče
Já nešťastná! Být pořád pohromadě s tou druhou, s tou rajdou, s tou hloupou bačkorou! Nebýt jí, mohla bych dostat do páru něco lepšího…

Květ
To není pravda, že odkvétám… Já rostu.

Lidové noviny 12. 6. 1932