Plesová sezóna...

Plesová sezóna je v plném proudu, a tak si opět připomeňme:
Plesy jsou báječná záležitost. Všichni se vyfiknou, načančají a když postupně vstupují do slavnostního sálu, tají se dech nad veškerou tou noblesou. Lidé jsou distingovaní, zdvořile se na sebe usmívají a decentně upíjejí ze svých skleniček.
Kolem půlnoci začnou vzduchem létat dámské lodičky. V těch nádherných skvostech na vysokém podpatku už se totiž nedá vydržet. Osvobozujeme krvavé puchýře, masírujeme otlaky a následně znovu vyrážíme na parket, volné jako lesní víly.
Některým vílám to v silonkách sice trochu klouže, ale na parketu se dávno upustilo od kultivovaného tance.
Je jen potřeba dát pozor, aby soused, jenž už nemá kravatu uvázanou na krku, ale na hlavě, a se zavřenýma očima divoce válí na imaginární elektrickou kytaru, nešlápl na náš už takhle zmasakrovaný malíček.
Ostatní původně elegantní pánové si rozepínají košile až k chlupatým pupíkům a saky mávají nad hlavou jako lasem, když se snaží ulovit jalovičku.
Jedna dáma vychází z toalet značně nejistým krokem a s rozmazaným make-upem. Spodničku má vzadu zastrčenou za gumou spoďárů. To však nevadí, všichni stejně upínají zrak na svíjející se blondýnku v bílých minišatech, která dává mlsnému oku o něco větší prostor k pokoukání. Ještě před čtyřmi hodinami jí šaty sahaly těsně pod zadeček, postupem času se však vysoukaly až k bokům.
Nastává čas jít domů. Vyzvedáváme tombolu. Máme tři kilogramy pracího prášku. A také spoustu porcelánu. Příští Vánoce si nemusíme lámat hlavu s dárky pro příbuzné.
Dále stelivo pro kočky. Tři pytle. Pán od vedlejšího stolu nám po něm neustále pokukuje. My ho sice vůbec nepotřebujeme, protože kočku jsme nikdy neměly, ale samozřejmě si pochvalujeme, jaké jsme měly štěstí. Ať všichni puknou závistí!
Kamarádka posmutněle hledí na svůj vyhraný dětský zubní kartáček, který ji přišel na pět set korun. Její děti už jsou velké, ale jelikož má teď takto drahý kartáček, možná si nakonec pořídí potomka ještě jednoho.
Když naše drahé polovičky najdou, kam jsme odhodily střevíčky, snaží se nám je narvat na oteklé a bolavé nohy. Vyslouží si, ač zcela nevinní, několik nepěkných, obhroublých výrazů. Zatraceně to totiž bolí.
Kulháme domů a já přemýšlím, zda se ještě před spaním vrhnu se sbíječkou na svůj betonový účes. Síly však nezbyly. Nakonec se už ani neodlíčím.
Ulehám značně vyčerpaná, ale spokojená s tím, jak se nám to letos opět vydařilo.
A už se moc těším na příště. Zdroj Facebook