ŽIVOT JAKO KOMIX kapitola 1

Jak mám začít. No kdybych to vzala od narození tak to bude na dlouho. Tak asi nejak takle. Začelo to v první třídě poznala jsem toho nejdokonalejšího člověka na světě. Byla to Terka, můj anděl. Vždycky mě dokázala vrátit zpátky na nohy.Naše kamradstvý bylo nerozlučný, ale nic netrvá věčně.Byli jsme v 9.C a svojí pozici nejvyššího ročníku jsme si užívaly. Já a Terka jsme trávily hodně času s osmákama. Jak to bývá v každé třídě měli jsme tam barbíny, šprtky, frajery a vyvrheli.
Štefan z naší třídy patřil mezi ty frajery a vždycky dokázal učitele rozpálit do bíla. Ale jelikož naše slečinky neustále strhovaly pozornost na sebe tak jsme ve třídě moc času nestrávily. Dávaly jsme si vždycky spicha s osmákama na chodbě. Byl to Pavel, vysoký s velkýma hnědýma očima, a delšími hnědými vlasy. Je velmi citlivý a na svůj věk velmi vyspělí. A Honza modrooký blondáček, na první pohled andílek, ale uvnitř dablík. Honza ke mě cítil něco víc,ale já k němu jen kamarádské pouto. Dokázal mi dělat pěkné žárlivé scény,ale já to nějak nevnímala. Pokaždé když zazvonilo znechuceně jsme se odšoupaly do třídy. Když jsme s Terkou vešly do třídy zahlédly jsme jak Štefanovo bota, která měla být mířená na Petra letí na světlo. Ozvala se rána a světlo se rozletělo po celé třídě. Všichni hrůzou zbledli. Jen já s Terkou jsme začely roztroušené světlo sbírat. Štefan se sebe vykoktal " nemáte někdo vteřinak? " Bylo to jediné na co se zmohl. Sotva to dořekl vešla do třídy učitelka, tak byla o něco chytřejší a poslala mě pro školníka. Když jsme si odbyli hodinu češtiny, chtěly jsme jít na chodbu. Ale kolem nás proletěla Petrovo flaška, chtěla jsem něco zařvat, ale najednou jsem ucítila bolest v obličeji. Stoupla jsem si přímo Petrovi do rány. Na mým obličeji se daly jasně rozlišit křivky flašky. " Já tě zabiju!!!" Zakřikla jsem z plných plic. Už jsem se chystala, že mu zbarvím obličej když mě Terka zatáhla zpátky. " Sorry Moni, sorry". Omlouval se, protože moc dobře věděl co mu chci udělat. Nechala jsem se Terkou vytáhnout na chodbu. Honza ke mě přiběhnul s úsměvem jestli bych mu nepůjčila klíče od svý skřínky. S nechápavím pohledem jsem mu je dala do ruky a on houknul at jde Terka s nim. Sedla jsem si zpátky do lavice a přemýšlela co má asi v plánu. Až na jednou se ze zadní lavice ozvalo ! někdo mi ukradl svačinu!" Byl to Tomáš, nejšikanovanějším člověk ve škole. Měl zvláštní vzhled a vadu řeči, takže si ho každý dobíral. Bylo mi ho líto, ale neměla jsem náladu řešit jaký idiot mu jí vzal. Když Terka dorazila do třídy tak už zazvonilo. Vyptávala jsem se, ale nic mi nechtěla říct. Zbytek dne byl celkem klidný. Když jsme už konečně vypadli z toho cvokhauzu šla jsem ke skřínce. Honza už stál celý natěšený u mé skřínky, trošku mě to děsilo. Opatrně jsem jí otevřela. Byla tam velká bomboniéra ve tvaru srdíčka a červená růže. Já mám narozeniny?Né, to neni možný vždyt je září. Prolítlo mi hlavou. " Co to má znamenat?" Zeptala jsem se zmateně. Nic neodpověděl jen se šibalsky usmál, vynikly mu dolíčky. Oba bydlíme na stejným sídlišti, takže mě doprovodil až ke dveřím. V jedné ruce jsem držela bomboniéru a klíče v druhý kabelku a růži. Měla jsem špatný svědomí a nechtěla jsem si to vzít domů,ale on odmítal si to vzít zpátky. Když jsme se loučili potřebovala jsem,aby mi odemknul dveře. Rovnou mi je i podržel,ale neotevřel je do kořan a tak jsme se dostali do těsné blízkosti. Honza zkamenil a mě bylo jasné, že touží po mé puse. V hlavě mi pulzovalo, že to dělat nemám,ale za ty dárky malá pusa přece neuškodí. Přiklonila jsem se a z malý pusy se vyklubalo tornádo. Nechtělo se mi věřit, že se líbá po prvé. Zaskočilo mě to. " Tak ahoj, zítra ve škole". Zamumlala jsem a šla domů. Byla to chyba co jsem mohla v kamarádským vztahu udělat, to mi byl jasný. Potřebovala jsem si z někým o tom promluvit a tak jsem zavolala svému spasiteli Terce. Šly jsme se projít a já jí to všechno za tepla vylíčila. Chtěla jsem si dát cígo, ale naši neví, že kouřím a tak jsme si zalezly do křoví. Když jsem dokouřila chtěly jsme vylést. " Bacha je tam psí výkal". Oznámila mi. " Jo, jo". Odpověděla jsem, ale měla jsem plnou hlavu toho co jsem udělala, že jsem vlastně ani nevnímala na co odpovídám. " Áááá!!!!". Než jsem se stihla zpamatovat podjelo mi to po psím výkalu, zakopla jsem přes kořen a spadla přímo do bláta. " To mi patří" řekla jsem zmoženě. Terka se mi vysmála a pomohla mi vstát. Celá od psího výkalu a bláta jsem se odpajdala domů kde jsem dostala vynadáno kde jsem se válela. Druhý den se stalo přesně to co jsem čekala. Honza se zbláznil nejspíš si myslel, že spolu chodíme. Terka mi radila at si to s ním vyjasním, ale já to nechala plavat až do vánoc. Blíží se vánoce a po celé škole se šíří vánoční nálada, dneska nám mají přinést stromeček, moc se těším až ho ozdobíme. Vyzvedla jsem Terku a štrádovaly jsme si to do školy. " Co to krucinál je?" Zalekly jsme se obě na ráz. Tak todle byla naše reakce na "stromek" Vypadalo to jako koště polepené kousky jehličím. A, aby toho nebylo málo kluci s ním stihly vyméct celou třídu. Jehličí bylo všude je né na tom stromku. Svěřila jsem se Terce, že jsem poznala na Facebooku jedno kluka, který se mi zamlouvá a má s ním rande. Sotva jsem to dořekla, vešel Honza. Obejmul mě a dal na tvář pusu. Terka ne mě hodila vyzívavej pohled, abych si to s nim vyřídila. " Nechceš Honzovi něco říct?" Navedla mě na věc. " Co mi chceš?" Zeptal se udiveným hlasem a juknul na mě nevinným pohledem. Naštěstí pro mě už zazvonilo. " Povím ti to pak ju?" " Doře tak o přestávce." Ještě mě obejmul a upaloval do třídy. Vrhla jsem na Terku vyčítavý pohled. " Co? měla jsi mu to říct, pak to už bude jen horší." " Jo, jo". Mávla jsem rukou a myslela jsem si své. Do třídy vešla učitelka a zděsila se hrůzou nad našim " stromkem", Kluci se vymluvily,že se udělal průvan, ale každý věděl své. Štefan mezitím v zadní lavici zkoumal nějaký šátek a omotal si ho kolem hlavy. Učitelka se na něj zadívala a s úsměvem řekla " haou" Štefan bleskově vystřelil " paní učitelko, já jsem Rambo kolega Vinetů je vedle." Celá třída padla smíchy. Hodina utekla nečekaně rychle a já pořád neměla výmluvu pro Honzu. Byl celý nervozní co mu chci říct a jediný co mě napadla bylo " nechceš jít se mnou nakoupit dárky?" " jo, jasně rád". Odpověděl z nadšením a Terka slabě naštvaná protočila panenky. Cítila jsem jak mě Honza chytá za ruku, tak jsem mu jí slabě vyvlíkla. A nahodila stydlivý výraz, ale on se nevzdal a zezadu mě obejmul. " Hele, ted jsem si spomnela, že jsme měli úkol musím jít". Chytla jsem Terku, která si povídala s Pavlem a zalezla do třídy. " Nemůžeš se do nekonečna vymlouvat, promluv si s ním". "Je to už několik měsíců a ty jsi ho nechala v iluzi, že spolu chodíte." Vylíčila mi jasně a stručně. " Já vím,promluvím s nim, dneska mám to rande tak uvidím jak to dopadne." " No dělej, jak myslíš, ale stejně ti jednou řeknu já to říkala." Ukončila konverzaci. Po škole jsem se sešla s Lukášem, byl zábavný, milí a v jeho přítomnosti jsem se cítila skvěle. Dali jsme si pusu a oběma se nám zamlouvala. Vypadalo to, že spolu asi chodíme když mě doprovázel domů drželi jsme se za ruku a domlouvali se na zítřku.