Kulich

Z vašich příběhů – Kulich
Táta Michal se po třech měsících vrátil z pracovní cesty. Jen co vešel do obývacího pokoje, vytřeštil oči na svého syna a zahřměl: „Rudo! Co to máš na hlavě?“
Třináctiletý Ruda vzhlédl od mobilu a teatrálně si odhrnul přerostlou ofinu z očí.
„Vlasy.“
„To vidím taky. Ale moc dlouhé. A já se ptám, proč vypadáš jako kytarista z pokleslé hudební skupiny.“
„Protože je to cool.“
Michal zafuněl tak mocně, až se zachvěla vitrína se skleničkami po babičce.
„Zítra jdeš k holiči,“ poručil.
„Nejdu,“ odpověděl Ruda bez jakékoliv známky vzrušení.
„Jak nejdu?“
„Normálně. NE-jdu.“
V kuchyni zacinkala lžička o hrnek. Maminka Dana se na ty dva ani neotočila.
„Michale, je mu třináct.“
„Právě proto! Když ho necháme růst jako dříví v lese, za chvíli bude nosit nalakované nehty a říkat mi kámo.“
Ruda se zazubil.
„To už říkám.“
Michal znovu vytřeštil oči.
„Vidíš?! Říká mi kámo! Ukaž ruce!“
Syn se zakřenil a natáhl k otci ruku. Michal si oddychl. Nehty byly čisté.
Dana pokrčila rameny.
„Co bys chtěl po puberťákovi.“
Michala ta odpověď vůbec nepotěšila. Napřímil se jako generál před bitvou a zařval:
„Dobře! Když se nechceš ostříhat, budeš doma nosit kulicha. Já se na ty tvoje rousy dívat nehodlám!“
V kuchyni nastalo hrobové ticho.
„Cože?“ vyprskl po chvilce Ruda.
„Kulicha! Dokud ty vlasy nezmizí!“ vztekal se Michal.
Dana se rozesmála.
„Michale, to myslíš vážně?“
„Úplně!“
Rudovi těkaly oči z táty na mámu. Pak pomalu kývl.
„Tak jo.“
Michal překvapeně zamrkal.
„Tak… jo?“
„Jo,“ potvrdil syn a odešel do svého pokoje.
Nechal Michala stát uprostřed místnosti a maminka v kuchyni jen vzdychla.
Druhý den přišel Ruda ze školy, otevřel dveře a ještě v chodbě si slavnostně narazil černého kulicha až po obočí.
„Dobrý den,“ zahlásil hlubokým hlasem. „Jsem rebel.“
Dana se rozchechtala.
„Rudo, vždyť je doma dvacet čtyři stupňů!“
„Plním otcovy rozkazy,“ pravil Ruda důležitě a odkráčel do svého pokoje.
Michal seděl u televize a tvářil se vítězoslavně. Tohle ten kluk nemůže dlouho vydržet.
Jeho úsměv ale vydržel sotva tři minuty. Než se Ruda vrátil zpátky. Kulich nakřivo, ruce v kapsách, pomalá chůze.
„Tati?“
„Co je?“
„Můžeš mi koupit ještě jeden kulich?“
„Proč?“
„Tenhle je spíš metal styl. Já bych chtěl ještě takový ten delší… skateboardový.“
Dana, která nechtěla manžela ještě víc dráždit, nemohla vybuchnout smíchy, a tak se smála tiše s hlavou zastrčenou do skříňky kuchyňské linky.
Michal zrudl.
„Žádný skateboardový kulich nebude!“
„Tak aspoň tmavě zelený.“
„Ne!“
„A řetěz na kalhoty?“
„Rudo!“ okřikla Dana svého syna. Věděla totiž, že tahle konverzace by za chvíli vyústila v příšernou hádku. Svoje kluky moc dobře znala.
Kluka nošení kulicha očividně bavilo čím dál víc. Každý den nový styl. Jednou měl kulicha přehnutého dozadu, podruhé tak vysokého, že vypadal jako přerostlý trpaslík.
„Mami,“ hlásil další den pyšně, „Kája říkal, že vypadám jako zpěvák z jedný kapely. Prej nějakej Kurt Cobain. Vyhledal jsem si ho na netu a je to fakt hustej týpek!“
„A co jsi Kájovi řekl?“ smála se Dana.
„Že je to tátova zásluha.“
Michal jen zabručel a pomyslel si: Hm, tak se aspoň přiučí něco z hudebního světa, že jo.
Jenže po týdnu už začal být nervózní.
„Ten kluk si to snad užívá!“ postěžoval si ženě.
Dana usrkla kávu z hrnečku.
„No… protože puberta, tatínku, víš?“
Večer, když si Michal všiml syna, jak si před zrcadlem upravuje kulicha, zeptal se ho:
„Ty se fakt nechceš ostříhat?“
Ruda pokrčil rameny a vzpurně se na otce podíval.
„Ne.“
„Ani trochu?“
„Ne.“
„A ten kulich ti nevadí?“
„Tati,“ pousmál se Ruda, „víš, kolik kluků by chtělo povolení nosit doma kulicha? Vždyť je to cool.“
Ukázal tátovi palec nahoru a v duchu dodal: Kámo.
Michal si povzdechl. Došlo mu, že tohle nevyhraje.
RODIČ × PUBERTA 0:1
Zdroj Facebook