NEKOUKEJ

Nekoukej
„Vidíš, jak ten spratek na mě kouká?!“ rozčiluje se Věrka nad svou zamračenou osmiletou dcerou.
„Věruško, ale ona kouká úplně stejně jako ty,“ pípnu nesměle a velmi opatrně, protože i ona kouká tak, jak obvykle kouká, když má vztek. Normálně se jí bojím.
„Vždyť jo, co si to vůbec dovoluje koukat jako já?“ rozhazuje matka vztekle rukama.
„Mami, ukaž, jak koukáš,“ leze jí malá Stánička před obličej.
„Nekoukej, jak koukám, nebo uvidíš!“
Stánička se očividně vůbec nebojí: „A proč nemůžu koukat, jako koukáš ty, maminko?“
„Protože nemůžeš třeba ani pít pivo, jako pije táta. Jsi dítě.“
„A až budu velká, tak můžu koukat jako ty a pít pivo jako táta?“ ptá se ten vykutálený ďáblík.
„Jenže to se pak nikdy nevdáš, milá zlatá,“ vměšuji se do hovoru. „A to by se ti určitě nelíbilo, viď?“ mrkám na ni.
Stánička se postavila proti mně a dala ruce v bok: „Proč bych se jako nevdala?“
„Protože protivnou ochmelku nikdo chtít nebude,“ osvětluji holčičce krutou realitu.
„Teto, ty ses ale vdala už dvakrát, viď?“
Tahle konverzace se mi přestává líbit, ale odpovídám: „Ano.“
„Tak vidíš!“ vyhrkla vítězoslavně.
Mlčím, tohle nemůžu vyhrát.
Zdroj Facebook - Hlavně se z toho ne - však vy víte.