Včera mě jedna rázná zákaznice uvedla do rozpaků. Kupovala patnáct deka šunky, jednu Hakalovu klobásu. Tak jsem všechno poctivě navážil, paní skenovala pohledem chladící vitrínu s uzeninami a prohlásila.
"Ještě mi tam přihoďte hrst těch hezkých škvarků."
"A má to být moje hrst, nebo vaše hrst?" zeptal jsem se raději.
"No vaše samozřejmě." Opáčila.
Tak jsem nabral škvarky, dal je do sáčku, který jsem držel v ruce asi ve výši pasu a zeptal se:
"Ještě si budete něco přát?"
A paní rejdila očima po vitríně, pak se na mě upřeně zahleděla a vypálila: "Ukaž pytlík!"
Hrklo ve mě jak v hradního hodinách a nesměle jsem dodal na obranu.
"Ale paní.... jak to myslíte? To už je asi mimo mantinely mých obvyklých služeb."
"Ukaž pytlík, vsadím se, že je moc malý." Vyhrkla zákaznice nekompromisně.
"Noooo... není malý, já si myslím, že je akorát, vždyť mám tři děcka." Bránil jsem se rozpačitě.
"Co??? Jaké tři děcka? Co to melete?. Já jsem chtěla vidět ten pytlík s těma škvarkama, no dyť říkám, že je malý, ještě mně tam pár škvarků přihoďte!" "Ufffff!" To mi teda spadl kámen ze srdce.
Já se teda snažím být maximálně vstřícný a pro-zákaznicky orientovaný, ale zase nechci, aby mně manželka vyrazila přední zuby. Zdroj Facebook - Vlk z Gruntu
PeopleSTAR (0 hodnocení)