Okolo nás Karel Poláček

Lékárna

Kdož by se opovážil tvrditi, že vstoupiv do lékárny, dal si junácky čepičku na stranu a hvízdal si světskou písničku?
Ovšem ani v obchodě pleteným a stávkovým zbožím nehvízdáme, majíce klobouk v týle a ruce v kapsách. Avšak nelze ani tvrditi, že bychom v závodě, kde obchoduje se předměty denní potřeby, byli opanováni zbožnou úctou, která by nás nutila státi v koutě a očekávati další věci.
Leč v lékárně jsme vydáni tísnivému pocitu, který nás nutí přemýšleti o záhadě života a smrti; a když ne to, aspoň upadáme v uctivost. I jest známo, že není takového cynika, který by v lékárně nesmekl klobouk; jenom ještě v knihkupectví smekne občan klobouk; v jiném obchodě nikoliv.
Ovšem lékárna není obyčejný obchod. Zde je místo vědy a umění. Lahvičky a porcelánové bílé kelímky jsou srovnány v přísné symetrii; a jeden každý kelímek tváří se, jako by obsahoval elixír života nebo nápoj lásky či kámen mudrců. A neméně zahloubané a do sebe ponořené jsou zásuvky na regálech; předstírají, že chovají v sobě laskavec a koření proti sedmerým nemocem. Všude je latina, hlásající: Já jsem tajemství života.
V lékárně zdá se, že vane nám v tvář dech minulých staletí; ale není to žádný dech minulých staletí, nýbrž vůně ústních pastilek, bílého a růžového cukroví proti škrkavkám a 96procentního lihu. Ale je to vůně, která napolovic uzdravuje nemocného hlásajíc, že je lékárníkovi dána všeliká moc. Tak udivuje občana to, provizor že hravě přečte doktorský recept, aniž chvilku nad ním dumal. A to je velmi podivuhodné, neboť lékaři jest složiti řadu přísných doktorských zkoušek, jichž vliv se projevuje především v tom, že zapomene během dlouholetého studia umění písma, a dělá takové hieroglyfy, že jenom pohled na ně odnímá chuť k životu. A provizor, přes svoje mládí vážný jinoch, svraští pouze obočí, podívá se na návštěvníka přes brejle a velí mu, aby se posadil; načež se odebéře do vedlejší místnosti.
Tam děje se záhadné dílo. Zde uschována je moudrost Chaldejců, mystérie Egypťanů a tajemství alchymistů. Představujeme si, že tam přebývá sám lékárník, Magistr, jenž oděn jsa v roucho astrologů, pomalované planetami, zvěrokruhem ozdobeným čarodějnými pentagramy; a na hlavě má kouzelnickou čepici v podobě kužele, na jehož vrcholu je půlměsíc. A tu Magistr vstoupiv do kruhu, do něhož jsou uzavřeni duchové těkaví, ukloní se napravo a nalevo, zdvihne paže a počne strašné zaříkávání: „Jménem Ethaniela, Anazina, Ischyra, Athanata, Adonaje, Sadaie, Eloya, Messasia zapřísahám tě, káži ti, velím ti, ó Béšete!“ Pak za rachotu hromů a kmitání blesků objeví se Astaroth a přinese lék, který provizor-fámulus nalije do lahvičky, a tu přinese do krámu, aby ji zvážil, zazátkoval, zátku vkusně ovázal papírem, přilepil na ni vinětu s nápisem: „Každou hodinu lžíci – Lékárna U Bílého lva“ a vydal ji čekajícímu, přijav od něho s truchlivou tváří peníze.
Avšak nikterak není pravda, že lékárník odívá se ve své laboratoři v háv kouzelnický. Naopak: Nosí listrový kabát, pikovou vestu a klobouk panama. A není pravda, že krotí těkavé duchy v čarodějném kruhu a strašným hlasem volá Béšeta-Astarotha a velí mu, aby byl k službám. Naopak: Má záhybek složený ve varhánky jako tahací harmoniku a nepřebývá v laboratoři; tam vaří a míchá prášky pouze pošmurný provizor. Nikoliv: Lékárník neobcuje s duchy a neuvolňuje mocným slovem tajemné Síly. Naopak: chodí do vinárny na čtvrtku vermutu, je tváře světské a slunné, zpívá ve zpěváckém spolku a je vážným členem Měšťanské besedy. Nezřídka mívá také režii ochotnických představení.
Nicméně však, i kdyby byl lékárník zvolen třebas měšťanostou, nemůže to z jeho osoby sejmout vážnost a zbaviti jej kouzla divotvorce. A vždycky bude lékárna vyvýšena nad jiné živnosti: ani krám drogistů, třebaže by jeho vchod byl ozdoben andělem a firmou s nápisem „Guma“, větrem se otáčející, nemůže se lékárně rovnati co do ctihodnosti. Neboť lékárna je latinská kuchyně a dělá i z heřmánku koření čarovné.