Okolo nás Karel Poláček

Génius v pořádné rodině

Naše noviny vytýkají oficielní Anglii, že při sedmdesátých narozeninách Bernarda Shawa počínala si upjatě; a při této příležitosti hubovalo se u nás na pokryteckou a puritánskou anglickou společnost, že nese velmi nelibě zmínku o Shelleyovi, Byronovi, Oskaru Wildovi a jiných, jimž vytýká nepořádný způsob života, jenž uráží dobré mravy, a žehrá na to, že tito nadaní lidé, neznajíce míry řádných lidí, psali takové básně, jež možno dáti čísti studující mládeži pouze po bedlivé úpravě.
Jestliže se vytýká anglické společnosti pokrytecký puritanismus, tedy je to pokrytectví z naší strany. V představě géniů, velikých reformátorů a moralistů je každá současná společnost pokrytecká v tomto smyslu. Přesně řečeno, není společnost ani tak pokrytecká, jako konvenční. A konvence je výslednice názoru prostředních lidí. Nutno dodati, že bez této konvence by se nám těžko žilo. Blaze zemi, ve které žije šosácký národ. Neboť národ jednostranně založený (kdyby vůbec takový národ byl) zmítal by se ze strany na stranu. To jsou obecně známé věci, které nutno čas od času říci.
Anglie s dominiemi mívá současně dva až tři génie. To je asi tak míra přírodou vyměřená, více géniů by sotva tak velký národ snesl. Neboť údělem géniů je skutečně otřásati stávajícími řády. Každý génius představuje revoluci. A je známo, že lid celkem revoluce nemiluje a brání se všemu, co by mohlo otřásti jeho pořádkem. Jako je génius revoluční, tak je posláním mas, aby byly konzervativní.
Nám je velmi lehko ctít cizí génie. Nám může působit jenom gaudium, jestliže Shaw obviní například arcibiskupa canterburského z lichvářství. Na nás působí velmi žertovně, když Shaw odhaluje pokrytectví tak zvané dobré anglické společnosti; když heroickým postavám vkládá do úst šprýmovné řeči. U nás se tomu říká zlidšťování historie. Ale račte si prosím představiti, kdyby u nás vyskytl se takový Shaw, jenž by psal veselohry z husitských dob. Prosím, představte si veselohru, ve které by Jan Hus byl ústřední postava. Říkali bychom o takovém českém Shawovi, že „zlidšťuje historii“? Já myslím, že nikoli. Naopak je pravděpodobno, že by se psalo o nestoudném cynikovi, jenž odvažuje se svou frivolností pokáleti nejsvětlejší stránky naší historie. A byl by šťasten takový český Shaw, jenž by byl za svoji smělost potrestán pouze tím, že by jeho sedmdesáté narozeniny nebyly oficielně vzaty na vědomí. V této zemi, ve které je slovo „odvaha“ předmětem denní potřeby a ve které se skuhrá, že nemáme humoristy, jenž by satirickými šlehy tepal zlořády, by patrně Shaw musel svázati svůj uzlíček. Satirickými šlehy tepati je dovoleno pouze minulé zlořády, například řádění jezuitů v době „temna“. Jinak je dovoleno tepati satirickými šlehy pouze drožkářské kobyly, tchýně a zapomnětlivé profesory.
Zrození génia v národě je, jako v pořádné rodině, provázeno jistými obavami. Každá pořádná měšťanská rodina si zajisté přeje, aby v jejím lůně narodil se nadaný chlapec. Jest velmi příjemno každému váženému otci slyšeti, že jeho syn prospívá ve studiích, že hraje krásně na housle a že maluje olejem. Je milé oplývati talenty, pokud to nevadí v kariéře. Když přes veškerou talentovanost udělá svoji kariéru – dobře. Každá pořádná rodina se raduje, když syn, přestože psal vkusné básničky, dotáhl to na ministerského radu. Avšak génius v pořádné rodině – toť hotová katastrofa. Génius je nepravidelný zjev přírodní. Neví se, bude-li z něho héros, či kapitální zločinec. A po jeho život jest rodině slýchati o geniálním chlapci pouze zarmucující zvěsti. Že zradil národ, má nezřízené mravy a vede pustý život. A rodina nemůže se těšiti pomýšlením, že za sto let bude z něho klasik a že po příslušné, úřady schválené úpravě budou jeho díla též předmětem školní četby.
Génius zkrátka, řekněme si to upřímně, je v národě jako v pořádné rodině velký nepořádek.