Skončili jsme jasná zpráva

Zase jsem si vzala tu krátkou sukni. Nevím, do jaké míry to bylo kvůli tomu, že jsem neměla nic jiného na sebe, co by se na tu zvláštní příležitost hodilo, a do jaké míry kvůli němu. Abych ho naštvala, možná, abych ho provokovala.
Poslední rok pro mne znamenal tak strašně moc změn. Psychicky, fyzicky. Vím, že moje psychika je mu naprosto jedno, ale moje nové fyzično ho chladným nenechává ... vím, že se dívá, kdykoliv může, vím, že tak strašně trpí, tím, že už mu nepatřím, že už nejsem jeho, vím, že by rád se mi podíval pod tu sukni, že by tak rád, pohladil ty moje sakra hubenější nohy než jaké je znával dřív z naší společné ložnice, že by se tak strašně rád dotkl mých jiných vlasů, že by mne tak strašně rád obejmul, že by tak strašně rád políbil moje rty a ještě raději by chtěl, abych mu jimi udělala dobře, jak mi vždycky říkával, ty jsi v tom nejlepší ... a já si tenkrát v duchu říkala, co ty můžeš vědět, když jsi měl jen mne a pak jednu pannu, v době, kdy jsem tomu všemu ještě nerozuměla, tomu, kdo on byl vlastně skutečně zač, a jak si vedl svůj "happy" dvojí život...
Cítila jsem že přichází, zvedla jsem se, udělala pár kroků a pak se ohnula upravit si zip na botě, proto samozřejmě. Cítila jsem jeho pohled zabodnutý do mých zad, do mého zadku, do mých stehen. Zvedla jsem se a otočila. Díval se na mne jako na nějaké zjevení, pusu otevřenou. A zakoktal aaaaahoj. Ten den jsem se ještě namalovala a vyfoukala si vlasy. A v kombinaci s tou krátkou sukní to splnilo účel. Chtěla jsem být krásná. Ale ne pro něj. Chtěla jsem se cítit dobře hlavně sama pro sebe. Odpověděla jsem ahoj, sebevědomé a nic neznamenající ahoj, odtažité, nic neskrývající, jen slušná reakce na předchozí větu.
Strašně ti to sluší , řekl. Protočila jsem oči a nezmohla se na žádný komentář, na žádnou odpověď, jen jsem si od něj odsedla dál. Je to víc než nenávist , co k němu cítím. Ten pocit, že někoho znáte v podstatě celý život a vlastně je pro vás cizí. Nechcete se na něj dívat, nechcete ho poslouchat...
Věděla jsem, že chce všechno zpátky, všechno to, co zničil.
Nikdy, nikdy, nikdy by mne nenapadlo ani vteřinu o tom přemýšlet!
Tak strašně mi ublížil. A jeho reakce na mou celkovou proměnu mne jen a jen ujistila v tom, jaký je to člověk, jaký je to povrchní ubožák. Nikdy ho nezajímalo, jaká doopravdy jsem, celý náš společný život se točil jen okolo něj.
Netrvalo to dlouho, a pak to skončilo. Najednou bylo po všem. Čekala jsem na to tolik měsíců. Vytoužená svoboda byla tady.
Řekli jsme si ahoj a ahoj. A šli jsme každý svou cestou...