To za našich mladých časů...

Tuhle větu asi známe všichni. Slýchávali jsme jí, když jsme ještě byli blázniví, divocí a mladí..od svých prarodičů, starých sousedů nebo od úplně cizích důchodců, které jsme dráždili při svých akcích. A totéž budeme možná za pár let říkat i my těm, co v našem důchodovém věku budou zase dráždit nás. Já tedy, pokud možno, bych toho chtěla být ušetřena, protože sama vím, jak mne tito staří chytráci dokázali vytáčet.
Babky kroutili hlavou nad délkou mojí sukně: "No, vidíte to? To za nás nebylo. To já když byla mladá, tak bych měla nohy zlámaný od táty, že takhle lezu mezi lidi. Pak se tyhle holky diví, že je znásilňujou. Je jim vidět skoro celej zadek, vidíte to? Že se nestydí, coura jedna. To je ale ostuda, viďte paní."
Patřila jsem do skupiny mániček, a třeba délka vlasů mých kamarádů, také dost iritovala ty staré dobráky: "Proboha živého, co to mají dneska za módu. Vždyť to ani přes tu ofinu nevidí, já bych mu dal. A je to vlůbec kluk? To já, když byl mladej, musel jsem se nechat stříhat u starého Vodrážky, co u nás dělal holiče. Tomu vždycky dal táta povel, a ten mě panečku sjel, pomalu i s ušima. Ale dneska? Vždyť ti kluci ani neví, co je to vojna, tam by jim ukázali, jak se nosí správně upravené vlasy."
Hodně důvodů pro jejich moudra, byl i styl naší hudby:" Ježíšimarjápano podsrpenská. Slyšela jste to paní? Co voni to dneska ti mladí poslouchají, To že je hudba? To za nás, když jsem byli mladí, to byla panečku jiná, tak krásně nám hráli, písničky, které když zpívali, tak měli hlavu i patu, hezká slova, ne ty nesmysly, a tak pěkně se na ně tancovalo, pamatujete? Copak na to jejich duc, duc, se dá tancovat? A ti muzikanti, no pro Kristapána, mlátěj do těch kytar a tak se u toho klepou a mlátěj hlavama, jako by byli nějak nemocní, či co. Je to možné, že jim to vůbec ti rodiče dovolí? Vždyť to budí celé město, copak oni neslyší? Copak u toho se dá spát?
Ovšem nejhorší, jsou asi staří dědové, co mají pocity, že jen za jejich mladých časů byli pořádní chlapi a vůbec, vše co bylo před válkou, či těsně po ní, bylo úplně nejvíc nejlepší. Oni byli dravci, oni nejvíc uměli dřít, milovat a i ženské byly lepší. Kina i divadla nehráli ty dnešní slátaniny, kolotoče byly taky lepší, ne jako dnes a cirkus? "Tohle že je cirkus? To je pěknej bordel. A ne cirkus. A dnešní bordely, co vidím v tej televizi. To že je bordel? To já chodil zamlada do bordelu, tam byl panečku cirkus. A tohle že je nějaká artistka? To koště? Vždyť je to jako taková nějaká děvka. V tom bordelu, co jsem chodíval, tam byly děvky, panečku..to bylo masíčko, ty zadky a boky, ne jako tyhle vychrtké ochcechule, jak na to můžou ti dnešní kluci vůbec lézt? ! A tenkrát v cirkuse? Kurňa, tam byly artistky, jako bohyně! Pro Kristova noho, co je to? A tohle že je ňákej ten lev? Takovej chcípák!, zasranej! No, a já tenkrát v tom bordelu, chytil filcky. Ale jaký filcky, panečku ty byly! A ty žraly jak lvi!"