Vinnetou a jeho přátelé

Vinnetou bedlivě zkoumal stopy v blátivém terénu. Obrátil se ke svému společníkovi:
„Můj bílý bratr také vidí, to co já?"
Na tváři Old Shatterhanda se objevily znatelné rozpaky: „ Myslíš to bahno. Co s tím?"
„Můj bratr Charlie už zapomněl, co jsem ho učil? I malá stopa je stopa."
„Vidím jen bahno," trval na svém Old Shatterhand.
„Musíme dál, až narazíme na Komanče. Máme s nima nevyřízené účty.
„Můj rudý bratr pobýval asi příliš dlouho na slunku, jsme zatím jen dva a jich je aspoň pět."
„Co je to pět proti nám, o kterých se vypráví u všech táborových ohňů,“ prohodil rozhodně Vinnetou.
S těma táborovejma ohněma to zase přehnal, jako mnohokrát před tím, pomyslel si Old Shatterhand, ale pak jen pokrčil rameny. „Jak myslíš, můj bratře."
O kus dál se k našim dvěma neohroženým hrdinům připojil Sam Hawkins. Zdviženou pravicí opsal oblouk směřující od srdce ven. Také Vinetou a Old Shatterhand opětovali tradiční indiánský pozdrav. Sam potom oznámil:
„Provedl jsem průzkum. Komanči jsou támhle za těma křovinama a čekají na nás. Je jich šest nebo tak nějak. To nemá cenu."
„Same," zdvihl prst Vinnetou, „kolikrát jsem ti říkal, že my nepřátele nepočítáme, a když už je počítáme, tak alespoň přesně. O nás se mluví u všech táborových ohňů. Žádný problém."
Old Shatterhand se znovu ponořil do svých úvah. S těma jeho táborovejma ohňama se musí rychle něco udělat, nebo problém fakt bude. A kromě toho, je už náčelníkem dlouho, chtělo by to změnu, dřív než nás někdo nakope.
Trojice se ale přesto neochvějně pohybovala vpřed.
„Už jdou," zašeptal náčelník Komančů svým sedmi spolubojovníkům.
Tři hrdinové se pomalu blížili ke křovinám, za kterými čekali jejich nepřátelé. Zbývalo ještě pár kroků…
Křoviny se náhle rozhrnuly a z nich se vyřítili Komančové. Vinnetou rychle zkontroloval jejich počet a nevraživě pohlédl na Sama Hawkinse: „Nauč se počítat," zasyčel.
Na další diskuzi už nezbýval čas, protože nastala bojovná mela. Netrvala dlouho. Bitva se ani nevyznačovala urputnou krutostí. I Komančové měli smysl pro poctivý boj. Když skončil, zůstala trojice hrdinů stát v obklíčení osmi nepřátel.
„Vzdejte se!“ pravil rozhodným hlasem náčelník Komančů.
„Tak jo, řekl odevzdaně Vinnetou, „vzdáváme se.“
„Tak o tomto snad táborový ohně pomlčí," poznamenal trochu jedovatě Old Shatterhand.
Jenomže ještě neměl být úplný konec. Náčelník Komančů o něčem usilovně přemýšlel. Jeho tvář se náhle rozjasnila:
„Teď vás budeme skalpovat!"
Jak pravil, tak Komančové provedli.
No, ne tak úplně. Našim třem hrdinům byly strženy jejich kšiltové čepice a potupně hozeny na zem. Poté Komanči zatančili na pokrývkách hlavy, které se válely v blátě, svůj válečný tanec a odklusali do nitra Lužáneckého parku v Brně.
„Já se na to vykašlu, Franto, řekl Sam Hawkins. „Proč já mám furt dělat nějákýho blba a ty Vinetua?"
Vinetů v duchu uznal, že na slovech jeho kamaráda něco bude. Vinetua si jaksi samozvaně uzurpoval sám pro sebe. Stejně ochotně si přivlastnil pozici Old Shatterhanda Ruda Hřebačka. Jen jeho skutečný, nikoliv tedy pokrevní brácha, Jirka Hřebačka, vždycky zastupoval jiné figury. Byl snad už vším – nejenom Samem Hawkinsem, ale i sirem Castepoolem a několika dalšími. Naštěstí nikdo po něm nechtěl aby dělal Nšo-či. To by odmítl.
Vinnetou, Old Shatterhand a Sam Hawkins se rozloučili pokynutím hlavy a rozešli se ke svým domovům za dalším dobrodružstvím v podobě domácích úkolů.
---
Rozlehlý park Lužánky v Brně se stal v dobách mého dětství nekonečnou prérií, kde se proháněly legendární postavy Karla Maye, které sváděly nemilosrdné boje za čest a slávu. Přesně jako naše vzory v těch krásných filmech s Pierre Bricem a Lexem Barkerem.
Asi o rok později jsem se s rodiči odstěhoval na druhý konec města. Nová škola, noví kamarádi, nové starosti, nové radosti. S Rudou a Jirkou Hřebačkovými jsem se už nikdy nesetkal.
Co asi dělá můj bílý pokrevní bratr, který přeplul velikou louži, aby vykonal mnoho hrdinských činů? A co Sam Hawkins alias sir Castepool alias Nšo-či. (Promiň Jirko, s tou Nšo-či jen žertuji)?
Snad možná někdy…
A když ne tady, tak ve věčných lovištích. Tam to znovu rozjedeme. Slibuji Jirko, že ty budeš Vinnetou a já…, no tak jo, já budu Sam Hawkins.

mirek.prosecky@seznam.cz