Vodní extáze 1. díl

Šampión tělem i duchem. Jeho postava hrála každým svalem. Rád se předváděl a také se rád povyšoval. Měl to zkrátka v krvi. Rosi miloval ženy a ony jeho vypracované tělo. Ten, kdo ho znal delší dobu, si na jeho mírnou aroganci zvykl a bral to s nadhledem

Toho času jsme společně projížděli kolem italského města Trevisa a měli v úmyslu zastavit se v místním Aquaparku. Prý je tam hodně turistek, které čekají přesně na takové típky jako jsme byli my dva. Nechtěl jsem ho obírat o iluze, ani vést nekonečně dlouhou konverzaci o pravdě jeho tvrzení.

Spíše bych řekl, že se turistky koncentrují více u plážových letovisek, než li 100km od nich, ale snad má pravdu a nějaké zpestření najdeme. Prořídlý vodní lunapark nesliboval velké šance na úspěch, a tak jsme se s vyčkávací metodou posadili na bar. Popíjení barevných koktejlů sebou přineslo i nečekané dámskou společnost.

Na kraji baru stáli na špičkách krásné tři blondýnky a hlásily se o své pití. Určitě byli ze severu, jak Rosi rád říkal. Jedna z nich se podívala naším směrem a mile se usmála.

"Viděls", pravil Rosi a šťouchl do mě loktem.

"Jo viděl, usmála se na mě támhleta blondýna". Rosi se na mě podíval nevybíravým pohledem a s úšklebkem pronesl.

"Ty naivko". "Pojďte k nám děvčata, my nekoušeme", oprášil Rosi svou angličtinu a ukázal na místo vedle sebe.

Samozřejmě, že na mne v tom spěchu zapomněl a úplně mě zazdil svými mohutnými zády.

"Ale my jo", odpověděla ta nejmenší.

"Malý a kousavý to můžu", řekl tím svým typickým přízvukem a zablýsklo se mu v očích.

"A co se jít sklouznout kluci?"

Rosi se na mne podíval a odvrátil se nazpět.

"To snad přenecháme dětem, ne?" Nejmenší blondýnka se, ale tak snadno nedala. Vycítila v Rosim velkého namyšlence a pokusila se ho vytočit, což se jí podařilo.

"Vsadím se, že bys tu skluzavku nesjel ty frajírku", vyřkla a ukázala směrem na tu nejprudší, jež nesla příznačný název Kamikazze. Rosi se chytl na háček.