Ze života feťáka první díl

• Úvod
• Život a příběhy různých lidí, o kterých vám budu psát, jsou značným důkazem toho, že
• život je vlastně humorný dodatek k našemu soužití. Přátelství, láska, dosavadní
• harmonie běžného života, ale i hádky a nenávist je to, co nás udržuje v neustálém kontaktu
• s okolním světem. Budu psát o životě, tak jak jsem ho zachytil svýma očima a přidám
• do něj trochu absurdity, humoru a zklamání, jenž nás neustále provází po světě, kde jak
• říkám já, je možné všechno. Však jediné, co vám asi neodhalím je smysl života, jelikož
• na ten jsem prozatím nepřišel ani já. I když je dost možné, že člověk v životě nemá hle-
• dat jeho smysl, protože možná ani žádný není. Berme život jako jeden obrovský mejdan,
• na kterém se shromáždilo mnoho lidí a je jen na nás, abychom poznali nejen ty lidi, ale
• i princip celého mejdanu. A pokud se nemýlím, principem každého pořádného mejdanu
• je se hlavně pobavit. Proto vám radím, bavte se. Lubomír Hort
•
• Díl první
• Začal první letní den. Kurva, takovej pařák už jsem dlouho nezažil. Je asi 40°C a já sedím
• doma na balkoně, v jedný ruce lahváče, v druhý cigaretu a přemejšlím o tom, co budu
• dneska celej den dělat. Asi si dám pořádnýho špeka. Až si ho zahulím, budu asi těžce
• v píči, kord když ho zažehnu tak deseti pivama. Šel bych docela někam pařit. Čurák už
• mě svědí od toho, jak už jsem dlouho neprcal. Naposled to byla ta děvka Lenka. To bylo
• asi před měsícem. Jdu si takhle venku, počasí na píču, pořád jenom chcalo. Kurva jak já
• nesnáším, když hustě chčije a do toho fouká ten zajebanej vítr. Takže jdu a najednou vidím
• jak jde naproti mě. Promoklá jak slepice, ale ani já na tom nebyl nejlíp. Zastavila mě a říká:
• „Ahoj, nemáš prosím tě jednu cigaretu?“ A já jí ironicky odpověděl:“Mám, když si klekneš a nebudeš kousat, tak si můžeš zakouřit!“ Hm, ta děvka to nevzala moc jako vtip a chtěla
• odejít, když náhle jsem z kapsy vyndal..........cigaretu a řekl:“Hele Lenko, promiň, ale dneska mám zkurvenou náladu, ná tady máš to cígo.“ Nejdřív na mě čuměla jak voprcaná kráva,
• ale pak si vzala to cígo a řekla:“Kam deš?“ A já na to:“Asi se du utopit, ale nejdřív na pivko.“
• „A můžu s tebou?“ řekla něžně a stejně věděla píču, co si v tu dobu o ní myslím. Říkám jí:
• „Jestli máš prachy, tak pojď, protože já ze tebe platit nemůžu, mám u sebe tak na dvě malí.“
• Kecal jsem, měl jsem u sebe 500 Kč, ale to už ta zajebaná píča nemusela vědět. „Tak dobře,
• já jdu.“ řekla a už se zamnou hnala jako slepice za zrním. Sedli jsem si do jedný hospůdky
• poblíž náměstí. Ta děvka ze začátku podle těch stupidních keců byla na pěstí. Né, že by
• nevypadala dobře! Byla to blondýnka, o něco menší než já, s dobrejma kozama a skvělou
• postavou, ale co se týkalo mozku, tam místo něj musela mít hrst pylin a ty stejně dala určitě
• časem svýmu morčeti. Drzá byla jako opice, co si tejden nemyla kundu a blbá mnohem víc než tágo. Tak tam sní hodinku kecám a ona na mi řekla jestli nechci jít k ní domů, že je sama.
• A já jí říkám:“A co jako?“ A ona támhleto a tady to a samý jiný různý píčoviny a tak abych se
• jí zbavil, tak jsem šel sní, U ní doma to docela ušlo. Vzala nějakej chlast rodičům, a už po
• první skleničce byla tak nalitá, že jsem jí ho musel strčit do huby, aby přestala kecat. Dobře
• jsem jí opíchal, poslal jsem jí do prdele a šel jsem domu spát. No, tak takhle to minule bylo.
• Dopíjím toho postanýho lahváče, spocenej jsem jak, do píči jak jsem tak spocenej. Musim jít
• ven a sehnat nikoho, kdo má špeka. Vyrážím ven plnej nadšení, ale taky udejchanej jako prase.
• V tom zkurvenym pařáku se nedá vůbec dejchat. A heleme se koho nevidim, můj kámoš
• Honza. Skvělý, ten bude mít určitě na špeka. „Nazdar ty čuráku, co zhulenej si jak píča, máš
• nějakej matroš?“ „Ty vole, to by si mi nevěřil,“ říká,“ale před chvílí jsem dohulil posledního
• špeka, už mám tady jenom na fajfku.“ Hm, tak to jo, stejnej zmrd jako vždycky. Vždycky
• se krtí o to posraný hulení, čurák jeden zajebanej. Ať si celou tu fajfku narve třeba do
• prdele.“Tak nic Honzo, ale i tak dík.“ „Za co?“ ptá se udiveně a já myslím, že mu jí už
• asi jednu pustim. „Za to, že jsi takovej kretén a vyhulenej idiot.“ „Aha!“ říká a je na něm
• vidět, že v tom stavu ve kterym je, to stejně absolutně nechápe. Nevim, proč se mi nikdy
• nestane, že najdu na zemi pytel hulení, jako nedávno jednomu kámošovy. Ten šel takhle
• po ulici a najednou uviděl na zemi pytel hulení, tak si ho sebral a ono hovn*o. Na druhý
• straně šli cigáni a když jim řekl, že nic nemá a oni ho prohledali, tak ho tak zřezali, že
• si ani nepamatoval kde bydlí, Jóó, kurva, život je těžkej. Ale když si zahulim, tak na něj
• seru. Seru na všechno, zkrátka je mi fajn. Jenže teď musím sehnat alespoň jednoho
• posranýho zkurvenýho špeka. Už mi z toho jebe v palici. Kráčím si to takhle dál a jako
• naschvál nepotkám nikoho známého. Všichni už jsou někde vypálený. Stupidní hovada.
• Jejich vypálený mozky už ani nevnímaj kde vůbec jsou, co dělaj, proč to dělaj a vůbec,
• kurva, dejte mi hulení!!!!!!!!!!!!!!! Sednu si do mý oblíbený hospody poblíž náměstí s pří-
• hodným názvem U Šotů. Nevim, proč se to tam takhle jmenuje, když si tam do píči nemůžu
• zapálit ani zkurvenou fajfku. Né že bych měl absťák, ale cejtim se dneska nějak pojebaně.
• Fakt potřebuju toho jointa, ten mi vždycky zlepší náladu. Konečně jsem v mý oblíbený ho-
• spodě. Á, alespoň nikdo známej tady je, Ivan Mensl, sice má stupidní příjmení, ale něco by
• u sebe mohl mít. Objednávám si pivo a jdu k němu.“ Nazdar Ivane, jak se kurva máš?“
• „Co?“ „Říká nazdat Ivane, jak se máš?“ „Hm, Hm, Co?“ „Ty si zase v píči, že už si zase
• pícháš heroin?“ „Jo!“ „Hm, magore, ale co, každej něco musíme dělat, máš trávu?“ „Trávu?“
• „Mám opici jak krávu, ale trávu, leda na kolotoči, tam je hezky, ale bez auta to nemá
• cenu.“ „Ježiš marja, ty si fakt pěkně v prdeli, od tebe si radši odsednu, jinak z tebe ulítnu, zmrde!“ Sednu si od něj radši pryč, ten už má úplně vypatlanej mozek. Dřív to byl docela
• chytrej kluk. Měl dobrou holku, dokázal se bavit, chlastat, hulit trávu, byla sním sranda.
• Jenže pak ta jeho blbá píča sežrala tripa a v domění, že je čáp skočila z osmýho patra.
• Mám doma ještě její fotku po dopadu. Kdybych jí měl k ničemu přirovnat, tak na ní vypadá jak
• rozpláclá kráva Milka po menstruaci. No jo, jenže Ivana to rozsekalo, totálně ho to dojebalo.
• Nevěděl co dál, chtěl spáchat sebevraždu, a tak si podřezal žíly. Jenže oni ho zachránily a tak
• se dal na herák. A teď přemejšlím co by bylo lepší, jestli kdyby byl mrtvej a nebo v tomhle tom
• stavu co je teď. Do píči, já si myslím, že by to vyšlo na stejno.
• Konec prvního dílu
•