Železný muž

Do naší vesnice rok co rok přijíždějí oblažit naše duše všemožné barevné atrakce, co se všelijak točí a mixují žaludky těm, co se na ně odváží vlézt ve snaze nalézt nevšední zážitky. Avšak jediným výsledkem je to, že se znovu potkají s těma pouťovýma sladkostma, chlebíčkama a cukrovou vatou, co si dali místo oběda. Stejně tak i toto léto vyrostlo takřka přes noc na naší návsi velké ohromné centrum zábavy.
Obával jsem se, že přijdu o další čtyři zuby na autodromu jako loni, kdy jsem nečekaně vylítl s autíčkem ven mezi lidi. Vyhnu se také strašidelnému domu, kde jsem před léty zažil opravdu děsivé chvíle, neboť jsme tam uvízli na celé tři hodiny, jelikož se zbortily vnitřní stěny tohoto pojízdného domu a po ukončení vyprošťovacích akcí po nás dokonce ještě bylo požadováno, abychom doplatili čas, který jsme tam strávili. Přesto všechno jsem se na letošní pouť celkem těšil.
Zejména na barvami zářící centrifugu, jež prý dříve sloužila v kosmodromu na Ukrajině k výcviku astronautů, jakým byl třeba slavný pes Lajka. Také na to, že se poperu se železným mužem, na což jsem se už tři roky připravoval. Hodiny a hodiny strávené v posilovně, tahal jsem klády v lese, boxoval za místní přebor, trénoval při hospodských rvačkách, jež jsem sám s oblibou vyvolával. Zkrátka těšil jsem se na to, jak mu to před celou vesnicí nandám a ukážu se před všemi děvčaty, které se pak o mě jistojistě poperou.
A tak to přišlo. Odpoledne, když začaly před stanem s touto atrakcí vyvolávat a představovat ji, shromáždilo se zde mnoho lidí. Stoupl jsem si odhodlaně do davu. Jenže, nejhorší šok přišel, když ten starý komediant dovedl velkého chlupatého medvěda, kterého prý vyměnili místo železného muže. Říkal jsem si, že se nebudu přece prát s nějakou pitomou šelmou, ale koneckonců, když už jsem na to tak dlouho trénoval, tak proč ne.
„Tak kdopak si to rozdá s medvědem Brutem ?“ řval do davu komediant.
„Já,“ zařval jsem a vylezl na pódium.
„Souboj začne za půl hodiny, pojďte se připravit. A vy vážení, račte si v kase koupit lístky a přijďte se podívat na souboj na život a na smrt !“ zveličoval.
Stan byl vyprodán k prasknutí. Celá dědina se na mě přišla podívat.
„Drž se Fando!“ poplakávala maminka.
Cinkl zvonec a do ohromného šapitó na mě pustili to chlupaté monstrum.
„Tak pojď ty zmetku, urvu ti koule !“ řekl jsem né proto, abych ho vyděsil, ale, abych se trochu povzbudil, jelikož jsem měl namouduši naděláno.
Medvěd se do mě pustil, postavil se na zadní a chystal se k útoku. Byl jsem však rychlejší, skočil jsem na něj a povalil ho na záda. Použil jsem několik řeckořímských prvků a pomalu jsem ho svíral do kravaty.
„Ááá, pusť mě, ty vole!“ zašeptal medvěd.
Lekl jsem se, nevěřil jsem vlastním uším. Ten medvěd mluví ! A vzdává se. Sevření kravaty jsem však nepovolil. „Ty vole, nech mě, vyhráls !!“ .. to už bylo moc.
Vstal jsem a ptám se „Co to, doprčic, má bejt ?“ obraceje se na uvaděče.
Medvěd Brutus vstal uklonil se a rozepnul si kožich, z něhož vylezl nějaký chlápek. Uvaděč řekl všem přítomným, že jsem vyhrál a předal mi hotovost 5000 Kč. Spíše než vítěz jsem si připadal jako oběť špatného žertu. Show to byla teda mooc dobrá. Všem ve vesnici jsem byl pro smích ještě po několik let, hlavně děvčatům.