45.listopad

Ségra, co se děje?“ zeptám se Evy přímo, jakmile se zabouchnout dveře za posledním příbuzným, Kuba už spokojeně oddychuje v pelíšku a na nás čeká jen kupa špinavého nádobí. Pavel se musel s námi rozloučit už před více jak hodinou a to samé platí o Sandře, kterou Dan odvezl domů, aby ještě mohla šrotit na své pondělní státnice. Upřímně jí nezávidím. Ještěže už tohle všechno mám za sebou. Eva si trošku nervózním gestem odhrne vlasy s čela, aby na mě viděla, a začne vyprávět.

Ono to její vysvětlení zase tak dlouho nezabere. Ve zkratce jde o to, že jí její ex-přítel Petr nabídl pracovní nabídku v Německu. A moje malá sestřička by jí hrozně moc přijala, především kvůli novým zkušenostem a jazyku, ale bojí se, jak se k tomu postaví Pavel. Nikdy bez sebe nebyli déle jak týden a podle jejich slov, už to bylo utrpení. A teď jí k tomu ještě požádal o ruku a ona souhlasila. A pak jí zavolá její bývalí, jehož číslo už dávno vymazala ze seznamu a nabídne jí tohle. Chce jí snad získat zpátky? Ne, určitě ne, jen si na ní vzpomněl. Vždycky vyprávěla o tom, že by se vydala aspoň na chvíli do zahraničí, ale nikdy k tomu nebyla příležitost. Petr bez vedlejších úmyslů pomáhá? No nevím, nevím.

,,Takže byste pracovali ve stejném hotelu?“ opatrně se zeptám, i když odpověď mi je už jasná. Koukám na svojí malou sestřičku, jak sedí na židli jako uzlíček neštěstí a neví, jak se má zachovat.
,,Sestři, tohle si budeš muset rozhodnout sama. Ale hlavně to řekni Pavlovi, zaslouží si to vědět. A pak uvidíš... Jo a taky...Americkej styl je dobrej, ale není nad to nosit snubák na prstu. Tedy pokud to myslíš opravdu vážně.“ zadívám se na jemně se pohupující zlatavý proužek na jejím krku.