Neni droga, jako droga

Co je to droga? Droga je prakticky cokoliv co nás ovládá, dává nám pocit štěstí,uklidnuje nás. Co třeba taková čokoláda,sex,alkohol,cigarety. To co tu máme vyjmenovaného je všechno legální. Pervitin, kokain, éčko, či marihuana, to už je něco jiného.
U té poslední drogy začel můj příběh. Je přesně 15 března a já se mám sejít s jedním klukem. Seznámily jsme se na facebooku přišel mi milý a hlavně jeho druhá věta byla " jak se máš?" a né " ukaž mi kozy" Takže jsem byla ráda, že egzistuje ještě někdo normální. I přes to, že se to kamrádce nelíbylo šla jsem na schůzku. Byla jsem celkem nervozní a hlavně on už měl zpoždění 20 min.Když jsem to chtěla zabalit a jít domů , za zády se ozvalo " ahoj já jsem Lukáš" Trošku mě vyděsil měl zarudlé oči a kapucu, asi je nevyspalej, proběhlo mi hlavou. " Jé, ahoj já jsem Monika" Usmála jsem se,abych zakryla obavy. " tak kam půjdem?" " co třeba do lesa?" Odpověděl mi zpátky tázací větou. " ok" Cestou mě zpovídal co mám ráda, co ve škole a co Faiting. Faiting je bojový sport, no vlastně trošku moje droga. Došli jsme do posedu a sedli si na proti sobě. Mezi nás jsem si vrazila věci a koukala okýnkem ven. Po chvíli si sundal kapucu. Konečně jsem viděla jeho tvář, byl bledý, oči mel čistě modré,velké,ale i trošku zarudlé, žádné ostré rysy a úzké rty,vlasy hnědý na krátko ostřihaný. Tak nák jsem se do něho zakoukala, že jsem si ani nevšimla,že se pomalými posunky ke mě přibližuje. Byla jsem jako socha, jen jsem se usmála a řekla" jestli mi chceš dát pusu tak budeš muset jít blíž" Zastavil se a krásně se usmál. Myslela jsem,že jsem mu jeho pokus zhatila, ale on se nenechal, pořádně se naklonil a políbil mě. Netušila jsem,že mi to tak zamotá hlavu,celkově se mi nelíbil,ale ta pusa byla nejhezčí v mým životě. Vjelo do mě náramný teplo a pocítila jsem pocit co jsem dosud neznala. Nezmohla jsem se na nic jiného než páni. Šibalsky se usmál a zeptal se jestli bych nešla s ním za jeho kamarádem. Zmateně jsem přikývla. Při cestě jsme se drželi za ruku a já totálně netušila co se děje. Když jsme došli k jeho kamarádovi představil nás. " Todle je Petr, Petře Monika". Šíleně mi cukaly koutky, protože přede mnou stál afromen co sotva zahuhnal čau. Sedla jsem si na gauč a Lukáš vedle mě. "Tak zabalíš?" houknul Luky na Petra. Petr na mě nedůvěřivě kouknul. Totálně jsem nevěděla o co jde. " Dobře"Zahuhnal Petr a začal balit tkz "brko". Netrvalo dlouho a došlo mi,že ty zarudlí oči nejsou z nevyspalosti. Jelikož by moje matinka nesnesla, že mám takovou známost tak jsme se s Lukym dohodli, že náš vztah budeme tajit, aspon před moji rodinou. Ale jemu nedělalo problém mě hned druhý den představit svý rodině a zbytku party. Dozvěděla jsem se, že mají kapelu. Petr a Nik jsou kytaristi, Luky a Michal se snaží hrát na bubny. A Honza hraje na basu. Ale nejvíc co mě překvapilo, že jakýsi Hugy je dýler a zároven Lukyho strejda. Okamžitě jsem pochopila, jak je možný, že mají tak snadný přístup k trávě. Během jednoho dne jsem poznala spoustu lidí ze stejnou větou " tobě je jenom 14 ? " Věk je jenom číslo tak proč ho pořád řeší? A když jsem viděla jak se chovají "sfouknutý", někteří klesají pod úrověn dítěte. Nik je snílek co se nikdy nevzdá,ale když se "sfoukne" je pěkně zlý a strašně uráží a rejpe. Petr a Michal jsou bráchové a je to taky znát ani jeden ti není schopný podat ti pití ze stolu. Honza dělá jak všechno ví, všude byl a myslí si, že je nejchytřejší snad v celým vesmíru. A Lukáš... Bože to je hotový konec ten když si dá "špeka" tak mu můžeš všechno vysvětlovat desetkrát, ale on tě stejně nepochopí. O pár měsíců později jsem poznala jak to tu všechno chodí, došli mi nervy. Už jsem nevydržela být každý den v kuse mezi lidmi co tě nechápou,uráží, jsoulíní jak veš a nebo neustále dělají rozumbradu. " Podej mi to!" Vykřikla jsem na Petra. Chtěla jsem zažít ten stav,strašně moc, chtěla jsem zapomenout na školu, na mámu, a na to jak mi každý vyčítá mojí oplácanou postavu. Přiložila jsem si " špeka" k puse a silně potáhla. A jejda najednou všechno bylo lepší. Připadalo mi všechno barevnější,pomalejší a srandovnější. Bylo mi fuk, že jsem tlustá a že mám špatný známky ve škole. Jen jsem se nechala unášet fantazií. Viděla jsem svět přesně tak jak jsem ho chtěla vidět. Máma díky ségře zjistila, že chodím s Lukášem a napařila mi domácí vězení. Chápete to? Sestra si před pěti lety otěhotnila a to jí bylo 14 a já, že chodím s klukem tak mám domácí vězení,ale ona at udělá cokoliv tak je to v pořádku. Mumlala jsem si naštvaně na plyšáky. Máma mi vlítla do pokoje a začla s přednáškou. Dala mi dvě pravidla 1. musím jí ho představit 2. můžeme spolu spát až mi bude 15. Všechno jsem jí to odkejvala i když jsem věděla¨, že na to druhý pravidlo je už pozdě. Druhý den jsem jí ho představila, dopadlo to dobře a protože jsme se už nemuseli schovávat vyrazily jsme na večírky, párty a mejdany. Čas letěl tak, že už byli prázdniny. Do devítky jsem prošla sice ze čtyřkama, ale prošla. Sestra už čekala druhý Emilku- S Lukášem jsme se zblížili na tolik, že jsme jeden bez druhého nedali ani ránu. A devítka tak tam jsem nestihla ani vnímat a už jsem vycházela,bylo to krásný, šaty, šperky, střevíčky. Akorát ty lidi mi budou chybět poslední dva roky jsem si s nima moc neušila, jelikož jsem do školy skoro vůbec nechodila. Rozhodla jsem se jít na kadeřnici. Jo, kadeřnice měli by to pojmenovat jinak. Učitelé si nechodí do hodiny a když už příjdou tak jsou schopní tě poslat na féra do hýždě, na tělocviku nás nutí dělat věci za šílený čas, kamery na chodbách a spolužačky definice zmije jedovatá je pro ně slabý. Chtěla jsem zpátky na základku, ale bohužel čas nevrátíš. Chtěla jsem přestat hulit a začít na nový škole od začátku,ale ty zmije mi dělaly ze života peklo. Neustále komentovaly moje pohyby, postavu oblečení. Před každým kdo prošel mě strapnovaly a začaly mi psát sms. No, abych to zkrátila místo toho, abych přestala tak jsem začla hulit jako drak,každej den jsem byla sfouklá jako papír už jsem nedokázala snést realitu,lidi a to jak vypadám.Když jsem přijela domů tak mi máma ve dveřích oznámila. " Zítra má Emilka narozeniny tak tam koukej příjíd, bude jí rok. Bože to to letí naposledy jsem jí viděla v porodnici. Moc jsem jí toužila vidět tak jsem poprosila Lukáše, aby šel se mnou. Když jsme tam přišli byla jsem ohromena,Emilka tam běhala po bytě a řvala " mámí mámí" . Synovcovi bylo už šest a měl jít do školy, naposledy jsem ho viděla jako čtyřletýho caparta. Na jeho skříni jsem viděla obrázek, který namaloval, byli tam dva lidé, jeden menčí než druhej a drželi se za ruku. U věčího byl napsáno " teta Monika"Posadila jsem se na pohovkua z ůžasem hleděla na děti. Bylo vidět,že si mě synovec ješte pamatuje, ale Emilka vůbec. Zvědavě na mě čučela a nevěděla jestli se má ke mjě a Lukášovi přiblížit, po chvíli jí setra pobídla at mi ukáže hračky, tak se rozběhla do pokoje a já šla za ní.Asi po hodině jsem si získal její důvěru. Byla jsem tak štástná a to mi stačilo jen,aby se Emísek na mě usmála.Z pusinky jí čouhaly dva zoubky.A nejednou mi to začlo docházet, zbytečně jsem promrhala 2 roky svýho života tím,že jsem se snažila dostat mimo realitu. Nevážila jsem si svých kamarádů a na Faiting jsem se ůplně vykašlal a to jsem v něm byla tak dobrá. Vždyt děti si mě ani nepamatujou mezitím mě už tolikrát potřebovaly. Bože jak já miluji děti.Sestra nemá peníze, manžela na dvě věci, nebere drogy, nechodí nikam chlastat a i přesto je na ní vidět, že je štastná. Má dvě krásný deti a to jí stačí. Došlo mi jakej jsem byla sobec. Ve škole jsem si odchytla tu největší krávu a přimáčkla jí ke zdi " mě nezníčíš, nezastavíš jediný co mi můžeš tak políbit no vi víte co :D". Z pár ostrých slov jsem jí řekla co ní o ní myslím a co se jí stane jestli mě nenechá být. Od tý chvíle si mě nevšímá. Byla jsem najednou štastná a už mě ani neštvalo to když mi někdo z komentoval postavu no co nikdy není dokonalý.Byla jsem najedenou spokojená i bez trávy došlo mi že můžou být i horší věci než jsem zažívala já. No a taky jsem měla pěknou motivaci mít jednou krásné, zdravé miminko. Našla jsem svojí podstatu života chci jednou slyšet mámí a chci aby to patřilo mě. Rozhodla jsem se najít motivaci i pro kluky,ale to bude zas jiný příběh.