Babička by to nepochopila.

Z vašich příběhů - Babička by to nepochopila
K babičce jezdíme pravidelně. Já, táta, máma a ségra. Každá druhá neděle, oběd, kafe, koláč. Vždycky stejný scénář.
Včetně té jedné a té samé otázky.
„A co ty, Tomáši, už máš nějakou hodnou dívku?“
Poprvé se mě na to zeptala někdy ve dvaceti. Teď mi je pětadvacet.
Já odpovídám taky pořád stejně.
„Ještě jsem nenašel tu pravou, babi.“
Máma se křečovitě usměje, táta zapíchne oči do polívky a počítá nudle. Ségra napjatě čeká, jestli ještě něco přijde. Nepřijde. Babičku moje vysvětlení vždycky uspokojí.
Oni tři vědí, že už někoho mám. Už docela dlouho. Jen před babičkou to tutláme. Že už mám šest let přítele.
Ona je věřící. Nijak fanaticky, ale i tak jsem měl vždycky strach, že bych se do její představy o spořádaném životě nevešel.
Takže mlčím.
Sestra tohle malé divadlo miluje. Moc ráda si rýpne.
„On se v tom ženským světě úplně ztrácí, babi, asi nemá vyvinutou tu správnou orientaci,“ poznamená mezi řečí.
Nebo „Je to zvrhlík, babi. Líbí se mu velký a chlupatý a takových mezi ženskýma dneska moc není.“
Máma po ní vždycky střelí pohledem, táta procedí přes zuby něco o tom, že ani jeden určitě nejsme po něm.
Já to pokaždý nějak uhraju. Zasměju se, změním téma, zeptám se na sousedy, na zdraví, na cokoliv.
Tentokrát se babička ale nehodlala tématu vzdát.
Zadívala se na mě déle než obvykle. „Nemůžeš přece zůstat sám, každej k sobě někoho potřebuje.“
„Víš co,“ řekla nakonec, „když pořád nemůžeš najít tu pravou…“
Na chvíli se odmlčela.
„…proč si nenajdeš chlapa?“
Nastalo naprosté ticho.
Podíval jsem se na ni. Pak na mámu. Ta se tvářila, že kdyby mohla, vezme nohy na ramena. Táta nedýchal a vypadal, že zkoumá, jestli by se v tom talíři s polívkou mohl utopit. Ségra poprvé v životě ztratila řeč.
A mně najednou došlo, že už mě tahle komedie vlastně nebaví.
„Babi,“ řekl jsem, „já už ho mám.“
Zase bylo ticho.
Babička si sundala brýle, otřela je o ubrus a dala si je zpátky na oči. Chvíli na mě jen tak koukala.
„No vidíš,“ usmála se. „A já už se bála, že nejsi normální.“
Sestra vyprskla smíchy. Táta se konečně nadechl. Máma zavřela oči a zřejmě děkovala tomu nahoře.
Babička mi vzala prázdný talíř a pohladila mě po vlasech. „Tak ho příště vezmi s sebou. Ať vím, kdo měl to štěstí, že si ho můj úžasnej vnuk zamiloval.“
A bylo to…
Zdroj Facebook.