Bolestné setkání

Dnes je to přesně rok co mi zemřel přítel na motorce, když jel za babičkou. Volala mi to tenkrát jeho sestra. Trvalo mi dlouhé čtyři měsíce než jsem se z toho dostala. Není divu, byli jsme spolu skoro tři roky, život bez něj jsem si neuměla ani představit. Tak moc jsem Lukáše milovala a nejvíce mě zarmoutilo, že jsem nemohla ani na pohřeb, protože se konal na druhé straně republiky a já se tam neměla jak dostat. Denně za mnou chodili kamarádi, ale bohužel mě nedokázali nijak rozveselit, i když se velmi snažili. Po dlouhých dvou měsících jsem se konečně odhodlala a šla ven za kamarády do parku. Byli velmi šťastní, když mě tam viděli. Sedla jsem si k nim na deku a pozorovala okolí, které se mi zdálo tak neznámé a přitom ve mě vyvolávalo tolik vzpomínek. Všimla jsem si stromu kousek ode mě, kde bylo klíčem vyryto mé a Lukášovo jméno a pod tím velkými písmeny napsáno FOREVER. Tenkrát mě to velmi zasáhlo a vyčítala jsem si, že jsem našemu slibu nedostála a proto mě ten večer našli v pokoji na zemi v kaluži krve od toho jak jsem si podřezala žíly. Naštěstí mě našli včas a tak jsem přežila. Trvalo další měsíc než mě pustili z psychiatrické léčebny a poté ještě jeden měsíc než jsem byla schopna se začlenit zpět do života. Dnes už je to lepší! Jsem schopna zase žít, chodím na party a do kina a normálně ven. Jediné co zatím ještě nedokážu je začít si nějaký vztah, stále mám v hlavě jen Lukáše. Konečně nastaly prázdniny a já mohla vyrazit společně s nejlepší kamarádkou Natálií na náš vysněný výlet do Prahy. Těšily jsme se na něj už tak dlouho. Po prvním týdnu tam jsme věděli, že to jsou ty nejkrásnější prázdniny ze všech a to jsem ještě netušila, že třešnička na dortu teprve přijde. Na další den jsme si naplánovaly pouze nákupní střediska a moc jsme se tam těšily. Jako první jsme si vybraly Chodov, protože právě na něj jsme slyšely plno chvály. Zrovna když jsme procházely kolem McDonaldu, Natt se najednou zastavila a nevěřícně koukala dovnitř.
"Co je?" ptala jsem se už asi po třetí. A ona jen zvedla ruku a ukázala ke stolu naproti nám a já se tam podívala. Ten kluk co tam seděl s druhým klukem vypadal přesně jako Lukáš.
"Jdeme na hamburger?" zeptala jsem se Natt, protože jsem si onoho kluka chtěla prohlédnout z blízka. Šla jsem napřed rovnou k pultu a Natt se courala co nejpomaleji mohla. Najednou jsem za sebou uslyšela volat ten nejmilejší hlas ze všech:"Naty! Tak moc mě to mrzí!"
Najednou jsem si byla jistá tím co vidím a tím co slyším, ten kluk nevypadal jako Lukáš, on to byl Lukáš. Rozběhla jsem se tam a dala mu facku: "To by teda mělo!" křičela jsem. Jak jen mi mohl nechat lhát, že je mrtvý, když je úplně v pořádku? Koukal na mě jak na ducha a stále se snažil něco říct, ale vždy vyloudil jen divný zvuk a zase zavřel pusu. Já to ale nevydržela a rozbrečela jsem se, se slzami jsem utekla ven a sedla si na první lavičku, Naty běžela hned za mnou a Lukáš po nějaké chvilce doběhl taky. Přiběhl ke mě a objal mě... A stále šeptal: "Ty žiješ, miluju tě."
Držela jsem ho v náručí a když jsem se konečně uklidnili, teprve pak jsme začali mluvit a pravda vyšla najevo. Jeho sestra mě nenáviděla a v ten den kdy mi volala, že je Luky mrtvý, řekla i jemu, že jsem mrtvá já. Přesvědčila Lukáše aby už do našeho města nejezdil, protože by ho to bolelo ještě víc. Nemohla jsem uvěřit tomu co udělala. Ihned jsme šli všichni za ní.
Toto se stalo už před třemi lety, s Lukášem jsme se vzali a čekáme miminko. S jeho sestrou se již nestýkáme. Jsme spolu šťastní stejně jako tenkrát.