Tajemství záchodů na letišti Václava Havla

Rozespalý Jakub se přetočil a zamáčkl pípající digitální budík. Snažil se ho zneškodnit dříve, než jeho pípání nabere vyšší hlasitost. Byl to záložní budík. Ten primární svou práci vykonal už před deseti minutami. Ještě jednou se rozvalí, tentokrát blíže k její polovině. Její strana už pomalu vychládala ale stále ji z ní cítil.
„Stávej zlato, ať pak nemáme fofry,“ zaznělo z koupelny.
Jakub tedy vstal. Posadil se na posteli a podíval se na dvojici zavazadel u skříně. Dostal na ni chuť.

Adéla tedy Áďa, jak ji říkal, se nahýbala nad umyvadlem a čistila si zuby. Na ústní hygienu si vždycky potrpěla což se odráželo v jejích sněhově bílých bezkazových zoubcích. Teď jej však ze všeho nejvíc zaujala její postava jako celek. Stále na sobě měla své pyžamo se zebrou a nápisem Just be yourself. Za pohled jistě stály i její dlouhé nohy, které bylo možno spatřit prakticky v celé kráse protože se spodní díl pyžama skládal z velice malých kraťásků, které byly pokryté „zebřím“ černo-bílým vzorem. Nevydrží až do nějakého hotelu v Nice.

Přistoupil zezadu k ní a dotkl se přes látku jejího bříška a současně ji začal líbat na krku. Vyplivla a s kartáčkem v puse mu nabídla jeho vlastní už připravený. Pasta byla vpravena uvnitř štětinek, ne na jejich povrchu - přesně tak to ona dělala. Říkala, že takto vydrží pasta na kartáčku déle. Převzal si kartáček a začal, stále k ní přilepený, s hygienou. Jeho levá ruka se začala přemisťovat k jejím kraťáskům. Jeho nezbedné prsty ucítily hebkost jejích stehen a zamířily pod jednu z nohavic, jen aby z ní zase o chvilku později vycouvaly a přímo zaútočily na klín. To už Áďa nevydržela, prohnula se a volnou rukou odtáhla útočníkův předvoj z citlivého místa.
„My to nestihneme,“ pronesla, když opětovně vyplivla. Ale bylo na ní znát, že by to ráda nestihla. Jakub věděl, že jeho pečlivá přítelkyně musela při plánování myslet i na toto zdržení.

Otočil si jí k sobě a odtáhl ji z poloviny obličeje hnědé vlasy. Jejich ústa si chvíli vyměňovala chuť zubní pasty Signal, než si ji posadil na pračku, stáhl jí kraťásky a začal se věnovat její teploučké jeskyňce.
„My to nestihnem,“ varovala ho ale pak se opřela o stěnu a zavřela oči. Jakub si jejího varování nevšímal. Určitě myslela na dostatečnou časovou rezervu. To jinak nebyla ona. Teď vydala několik rozkošných, slabých vzdechů. Jakub ji dovnitř strčil nejdřív jeden a pak dva prsty, za současného lízání klitorisu. Protahoval ji jemně dírku a jí se to, soudě podle zvukových projevů, líbilo čím dál tím víc. Zkřivila tvář, takže chvíli vypadala, že je jí alespoň o třicet let více a Jakubovi do obličeje šplíchl proud čiré tekutiny. Áďa to tak někdy měla ale tentokrát to Jakuba překvapilo a v první chvíli možná i vyděsilo. Ještě chvíli pokračoval ve vylizování, nyní již opravdu vlhké kundičky, než se Adéla probrala a dožadovala se sundání z pračky.
„Jestli to kvůli tobě opravdu nestihneme...“ řekl Jakub rádoby přísně, když mu nyní klečící přítelkyně stahovala trenky. Podívala se na něho s jistým klidem a s laškovným výrazem, takže nyní měl opravdu jistotu, že to stihnou.

Jeho penis vůbec doposud nestál ale ona to okamžitě změnila. Přidržoval se jednou rukou umyvadla a druhou pračky a jen si užíval rozkoše, kterou mu Áďi vyčištěná pusinka poskytovala. Chvílemi honila a chvílemi kouřila. Neopomněla líznout koule ale nejlepší bylo jak její rtíky pevně stlačovaly žalud. Naučila se podle nonverbálních projevů, kdy to na Jakuba jde, kdy má zrychlit a přitvrdit a kdy má naopak zvolnit. A teď to chtěla zrychlit a přitvrdit. Dala se tedy do honění a její ručka penis svírala odpovídající silou. Jakub se přidal několika přírazy a už to bylo. Áďa si opět strčila penis do pusy, Jakub ji pevně chytil hlavu a dílo dokončil několika zásuny. Ještě chvilku, než vyvrcholení odeznělo, zůstal s penisem uvnitř. Teprve pak jej vyndal a vymáčkl z něho zbytek. Áďa, stále klečící, otevřela pusu, snad aby ukázala co dostala a pak vše vyplivla do záchodu. Jakub se sám divil, že sperma v ústech vůbec tak dlouho udržela protože jestli něco nesnášela tak právě sperma a činnosti s ním spojené.

O pár desítek minut později byli již oba na letišti. Odbavení proběhlo bez problémů i zbytečných průtahů a jim teď nezbývalo nic jiného než čekat, až bude jejich letadlo přistaveno. Každý měl svůj umělohmotný hnědý kelímek s kafem z automatu z něhož pomalu upíjel. Nebylo tu tolik lidí, jak si původně mysleli. I řady sedátek na nichž seděli byly až na pár lidí prázdné. Jakubovi to nedalo a při pití kávy se dlouze zahleděl na přítelčiny vysoké černé kozačky. Byl na ně zvlášť dobrý výhled, protože Adéla měla nohu přes nohu. Seděla vlastně docela shrbeně. Ale to vůbec nevadilo. Nijak to nekazilo estetický dojem z ní. Poznala, že se na ní dívá.
„Co,“ řekla tichounce, „co je?“ a její doposud zahleděný obličej se rozzářil.
„Nic,“ odpověděl ji s úsměvem a byl rád, že ji má.
„Vidíš, dobře že jsme se ráno nerozjeli. Takhle máme spoustu času,“ řekla mu se zadostiučiněním v hlase.
„Jo spoustu času k čekání a pití kávy,“ pomyslel si on ale nic jí neřekl.
„Umm, podrž mi to prosím,“ a podávala mu svůj kelímek, „skočím si na záchod než to poletí.“

Načeš vstala, sundala si svůj hnědý kabát, takže se mu naskytl pohled na její vystouplé poprsí, skryté pod bílou látkou a v doprovodu klapotu svých bot vyrazila k modře svítící ceduli s nápisem WC. Sledoval ji, dokud nezmizela za rohem. Teprve teď si povšiml, že u stěny blízko záchodů již nějaký muž čeká. Chodil sem a tam podél zdi a díval se střídavě na podlahu a střídavě k výklenku záchodu. Přímo na něm bylo znát, jak říká: „Tak dělej nebo nám to uletí.“
„No jo, ženy to mají s močením obtížnější než chlapy. Za nic na světě bych nechtěl bejt ženská už kvůli tomu,“ pomyslel si 8.
Dopil svou kávu a podíval se na druhý kelímek, který měl v levé ruce. Káva v něm už pomalu vychládala.

Okolo přešlapujícího muže prošla jiná žena, která se svým mužem právě přišla z terminálu. Předala mu svůj kufr na kolečkách a řekla něco jako „Počkej chvíli na mě hned jsem tu.“ Přešlapující muž se na ni jen letmo podíval a dál pokračoval ve zkoumání podlahy. Jeho obličej se při tom směšně cukal. Jakub se podíval na informační tabuli, která se nacházela kousek před řadami sedátek a zjistil, že jejich letadlo již bylo přistaveno a že odlétá za dvacet minut. Za jak dlouho asi vzlétalo letadlo toho chlápka, který se teď s nevěřícným pokýváním hlavy podíval na hodinky?
„No co tím jí snad nenaštvu,“ řekl si Jakub a dopil i druhý kelímek s kafem. Stejně bylo už skoro studené. Naštěstí, koš na odpadky byl nedaleko místa, na němž Jakub seděl a tak mu jen stačilo se natáhnout a oběma kelímky se strefit, což se mu povedlo.
„Prosím vás pohlídáte mi to,“ řekla k němu právě dorazivší letuška a umístňovala svůj kufr na kolečkách vedle něj,
„jenom si odskočím.“
„Samozřejmě buďte bez obav,“ odpověděl Jakub mechanicky a podíval se na letušku. Byla to mladá a pohledná holka a oplatila mu jeho vstřícnost pěkným úsměvem. Jakubovi se pak naskytl pohled na její hladké nohy v podpatkových botičkách, kterak směřují k WC.
„Jo ženy v uniformách mají něco do sebe,“ pomýšlel si a v hlavě si vyjmenovával: „letušky, sestřičky, pořárnice, policistky...“ Pak se podíval znovu na informační tabuli - spoj Praha-Nice za 18 minut, Terminál T2.
„Má snad Adéla menstruaci, že je tam tak dlouho?“

„Uff, tak kdy nám to letí? Pavlíku vidíš někde Francii, Nice?“ zeptala se právě dorazivší postarší žena svého synovce. Jakub je nechtěl nechat zbytečně prohledávat velkou informační tabuli, která byla dosti nepřehledná a pak ta starší dáma se zdála být udýchaná, možná se strachovali, že jim to uletí a tak jim prozradil, že mají ještě 18 minut do odletu. Starší dáma si oddychla, určitě si myslela, že přišli nadoraz.
„To jsem ráda,“ pravila postarší dáma svému synovci, „já si jenom odskočím než to poletí.“ - Kolikrát už tohle Jakub od někoho dnešní ráno slyšel?
A zanedlouho další, už pátá žena zmizela na WC ale ještě předtím, se ke staré dámě přichomítl ten opodál stojící chlap, který působil dojmem, že už nevydrží čekat ani minutu a řekl jí něco jako „Až tam budete, prosím řekněte těm ženám uvnitř, že na jednu z nich venku čeká manžel a že jestli sebou nehodí, tak jim to uletí.´´ Nepochybně mu stará paní vyhověla ovšem nadšená z toho jistě nebyla.

Jakub se dal krátce do řeči se synovcem té paní. Po chvilce zase pohlédl na tabuli - 15 minut do odletu. To se mu už opravdu nezdálo. Za tu celou dobu neviděl jedinou ženu z těch hajzlů vycházet. Adéla tam šla před dobrejma šesti minutama. Pověřil hlídáním letuščina zavazadla toho synovce a sám se vydal k záchodům. Zastavil se u zdi vedle čekajícího chlapíka a zeptal se ho, jak dlouho už tam jeho žena dlí. Dostalo se mu odpovědi, že asi osm minut a že už to nevydrží a snad na ten dámský záchod sám půjde protože jim za několik minut startuje letadlo. V tu chvíli se k nim přidal i muž čekající se dvěma kufry na kolečkách. Všichni tři se shodly, že se na záchodě musí něco dít a že se tam podívají. Jenomže těsně před dveřmi se zastavili. Nikomu se nechtělo jít první. Ještě chvilku stáli přede dveřmi a doufali víc než kdy předtím, že odsuď některá z žen výjde. Nevyšla a tak se Jakub odhodlal a zapovězené dveře otevřel.
„Halo!“ - žádná odpověď. Žádný zvuk splachování ani tekoucí vody nebo hlasů. Ani památky po Adéle nebo letušce. Muži jeden po druhém vstoupili nejistě do umývárny a samozavírací dveře se za nimi zaklaply.