Duše-věk-láska

Když jsem byla moje duše jasně svítila.Byla jsem šťastná,protože jediné co mi dělalo strarosti bylo to jestli si mne na Mikuláše neodnese čert.Bylo mi jedno jak vypadám,že jsem si poslední tři dny nemyla vlasy-prostě že nemám dokonalý look my bylo jedno.Pak jsem byla trochu starší,moje duše už jen hřála.Pořád mi nešlo o look,ale už jsem nevěřila na Ježíška,Mikuláše,anděly ani čerty.Ale měla jsem kámoše,spoustu a spoustu skvělých kámošů.Pak jsem měla jít na gymnázium.Moje duše byla plná různých snů,barevná a veselá.Pořád jsem měla kámoše,staré i nové.Ale s těmi novými jsem se poznala teprve nedávno a ne od školky jako s mými starými kámoši.A pak jsem ho uviděla.Dneska je moje duše pořád plná různých snů.Začíná mi jít o look,ale když jsem ho uviděla kousek mojí duše se odštípl a vletěl do něj.I jemu se odštípl kousek duše,a ten zaplnil to malé místo které mi v duši chybělo,protože se odštípl.Ale ten kousek pořád roste,ale moje staré duše se nezmenšuje.Jen je pořád větší a větší..........