Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Soňa (5)
Logo
Fuška
<>
icon 01.12.2013 icon 21x icon 3961x
"Václave, sehnala jsem ti prima fušku."
Přivítala mě ve dveřích manželka, když jsem přišel vyčerpán z celodenní dřiny. Při představě další práce jsem šel do kolen. Toužil jsem jedině po zasednutí k televizi, teplé večeři a pivku.
"Neboj, tohle tě bude bavit."
Přečetla si Klárka ve výrazu obličeje mou absolutní nechuť k jakékoliv aktivitě. Nutně jsem potřeboval sesunout se na gauč a nechat se opečovávat a také jsem tak učinil. Má hlavní zbraň v manželském přežití je pasivní odpor. Udělám si co chci a na jakékoliv výhrady a kritiky nereaguju. Když si ale vezme má žena něco do hlavy, nikdo neunikne z osidel její vytrvalé vůle. Veškeré taktiky jsou marné.
Přivřenýma očima jsem zahlédl, jak si to ke mě křepce šine s otevřeným noťasem, kde za chodu hledá potřebnou stránku.
"Podívej!" Vítězoslavně mi podala počítač a sedla si mi svůdně na klín.
Z obrazovky na mě stříbrně pableskovala prvotřídní příborová sada, jistě cenově odpovídající značce.
Jsem ztracen, pomyslel jsem si na základě zkušenosti. Čeká mě druhá směna. Proč musí být Klárka tak nenasytná, proč se na mateřské nesmíří s obnošeným oblečením a pro děti s hadry ze sekáče jako všechny maminy v okolí. A teď ještě budeme inovovat kuchyňské potřeby. Zadíval jsem se na inzerované zboží. Tak to mám nejmíň dva víkendy navíc. Jenomže mohu odolat? Nemohu. Klárka se k mě lísala přesně tak, jak to mám rád.
"Ty mě chceš zničit," hlesl jsem v posledním záchvatu sebeobrany, který plynule přecházel k opětovnému podlehnutí mé krásné ženě.
"Vůbec ne. Naopak. Chci tě osvěžit. Ty příbory jsou hlavní cena v soutěži o super povídku portálu K. A ty přeci umíš psát nádherně."
Lichotila mi a vinula se ke mě jak svlačec, který mě už tolikrát přiškrtil, aby ze mě vyždímal další luxusní věcičku, bez které prostě nemůže existovat.
"Zamilovanými dopisy jsi mě přeci získal."
Štíhlými dívčími prsty mi probírala vlasy a já předl jak spokojený domácí kocour.
"Jinak jsem si vzala Frantu, který už tenkrát měl vilu z bazénem."
Něžně mě vykrákala za pačesy, aby mi připomněla movitého soka, nad kterým jsem zvítězil mládím a dobře volenými slovy, kdy jsem jí tlustého fanfaróna vylíčil podle pravdy v těch nejhorších barvách.
Možná má Klárka i pravdu, řečí i písmem jsem vždy vládl mistrně, ze slohu vždy za 1, mohl bych literárně zabojovat.
"Noooo, když myslíš," nadhodil jsem nahlas a ješitně se kochal vidinou vítěze. Pastička definitivně sklapla.
Žena se na mě vrhla a zlíbala mě.
"Díky, díky, ta sada se mi bude náramně hodit."
Rozradostnila se jak malé dítě v očekávání nové hračky.
"Jestli vyhraju..." znejistěl jsem. Povídku jsem v životě nepsal.
"O tom nepochybuju," nekompromisně prohlásila manželka a mě došlo, že vyhrát prostě musím.
Od té chvíle jsem nemyslel na nic jiného než na soutěž. Po kapsách domácích tepláků i pracovních montérek jsem nosil spoustu papírků, kam jsem si zapisoval nápady. Po večerech jsem smolil nepoddajné věty, které na rozdíl od milostných dopisů stále odolávaly mým snahám uspořádat je tak, aby zapůsobily. Text jsem jakž takž stvořil, ale při prvním čtení jsem ho stydlivě smazal. Nemohu přeci posílat do světa vlastní intimitu, prozrazovat city a skrytá zákoutí duše, vztahu s Klárkou. Uzávěrka se ale blížila a já se musel obrnit a obnažit sám sebe až na kostní dřeň. Ze všeho nejhorší ovšem bylo, že jsem nemohl své dílo nechat utajené. Abych získal potřebné hlasy, musel jsem se pochlubil kamarádům, aby mě bodově podpořili. To bylo na dílně veselo, předčítalo se nahlas, některé vydařenější hlášky se pokřikovaly pětkrát denně, spolupracovníci vyřizovali i pozdravy od manželek s peprným hodnocením. Utrpení však stálo za to, probojoval jsem se do finále. Teď už jsem jen čekal, jestli mi porota udělí milost a budu mít fušku splněnou.
Celý den jsem nervózně sledoval finálové stránky, které zůstávaly stále stejné. Každou půlhodiny jsem nahlížel a snažil se mentálně porotce popostrčit, aby zkrátili čekací dobu. Marně. Hodnotitelé si dávali na čas až do večera. Když jsem se konečně dočkal výsledku, byl to rozsudek smrti vyčerpáním. Fuška mi neskončila, ale právě začala. Nevybrali mě. Příbor si odputoval k jinému šťastlivci a já se musel nahlásit na víkendový přesčas, abych vydělal na duplikát. Naštěstí strojařina je na výdělek jistější řemeslo než psaní povídek. Jediná moje nynější starost je, abych sehnal přesně takovou sadu, jakou obdržel vítěz.
PeopleSTAR (9 hodnocení)
Další příspěvky autora
Polibek
Na lesní paseku se snášel soumrak. Velký žlutý měsíc shlížel z nebeských výšin n...

Domácí sekaná
"Slyšel jsem o super ženské." Nadhodil Roman klukům v dílně oblíbené téma. "Pov...

Láska k matematice
Zamilovala se. Ještě si to nepřiznávala, ale všechny příznaky se už dostavily. D...

TOPlist TOPlist
Stránky PeopleLovePeople používají soubory cookie. (Další informace).