I can still remember just the way you taste...

Všechny ty slova...byli to kecy. Všechny naše polibky...byly lež. Všechno to byla jenom hloupá hra. Nezáleží ti na mě. Vymýšlíš si. Ale já tě pořád miluji. Pořád budeš v mým srdíčku, jako ten nejdůležitější člověk. Člověk, co mi kazí život. Člověk, kvůli kterému brečím, jsem smutná a nedokážu se smát. Proč se tohle děje? Láska má být krásná a né brána do pekla. Proč existujou lži, podvádění, slzy a bolest? Je to nic a zároveň všechno. Je to štěstí a zároveň smůla. Je to láska a zároveň bolest. Je to pohádka a zároveň horor. Je to ticho a zároveň hluk. Je to smích a zároveň pláč. Je to cigareta a zároveň rakovina. Je to okolí a zároveň samota. Je to přání a zároveň nechtěnost. Je to začátek a zároveň konec. Je to přítel a zároveň nepřítel. Je to pravda a zároveň lež. Je to dotyk a zároveň tápání. Je to abstinence a zároveň opilost. Je to nebe a zároveň peklo. Je to sladkost a zároveň slanost. Je to růže a zároveň plevel. Je to moře a zároveň poušť. Je to věrohodnost a zároveň křivda. Je to šifra a zároveň rozluštění. Je to hvězda a zároveň tma. Je to dobrá a zároveň temná strana. Je to perla a zároveň obyčejnej šutr. Je to mír a zároveň válka. Je to láska na první pohled a zároveň nenávist. Je to život a zároveň smrt. Je to léto a zároveň zima. Je to prostě všechno, ale ty seš pro mě nic. Miluji tě a nenávidím tě. Jsi moje princezna i můj drak, můj anděl i můj ďábel, můj plyšák i zlej duch pod postelí. Jsi moje láska. Miluju člověka, co ani člověk není. Miluju jen synonymum člověka. Jen přelud. To, jaká jsi, když jsi se mnou sama. Ale všechno vyprchá. Bojím se. Já neexituju, i když jsem. Příběh bez konce, nebo spíš bez začátku. Život prožranej červotočema. Srdce na kousky. Že jsi mě měla někdy ráda? Lhala jsi. Půjdeš do pekla. Ne za to, co jsi udělal mě, ale za to, jakej máš život. A já musím udělat cokoliv pro to, abych do toho pekla šla taky. Promiň Bože, vím, že v tebe věřím, ale já to musím udělat. Protože když v tom pekle budu s ní, udělám jí z toho pekla to pravý peklo. Protože peklo i nebe je. Právě jsem odsoudila svou duši do věčnýho zatracení, ale No a? Cokoliv pro to, aby ses měla co nejhůř v životě i po smrti. Když tě miluju, měla bych ti asi přát, abys byla šťastná, ale takováhle já nejsem. Jsem mrcha, ale copak mi na tom někdy záleželo? Život už mám posranej takhle dost. Tys mi ho dokurvila. Dokážeš to jediným pohledem, jediným dotykem, jedinou pusou... Měla bych tě obdivovat, to jen tak někdo neumí. Už je mi všechno jedno. Nezávaznej sex na jednu noc? Už klidně. I s tebou. Je mi to jedno. Klidně mě vykuchej zaživa. Cítím se jako Slunce. Ne, spíš jako Měsíc. Vyhaslej, nehřeje. Ale svítí. Pořád ještě svítí, protože v něm je pořád ještě život. Ale měsíci bys život nevzala, mě ano. Pamatuješ? "Ako mě máš ráda?" "Vela" ♥ Jo. Chci to zpátky.A chci to navždycky přehrávat dokola. Chci všechny chvíle s tebou přehrávat dokola. Jako seklej kazeťák. Zas tě líbat, cítit tvůj dech, tvoje dotyky, a slyšet to nádherný "Miluju tě". Protože z tých úst to zní nejkrásnějš. Zní to jako...
Měla bych zapomenout. City se mění, ale ty moje ne. Jak se to všechno rozpadá pod rukama. Já - bohužel to musím přiznat - romantička a ty...no radši nic. Je mi z toho už špatně. Slzy už jsou na mým denním pořádku. Připadám si jako nejhorší člověk na světě, ale nejhorší jsi ty. Připadám si jako jediná zrazená, opuštěná, smutná a vevnitř mrtvá. A taky jsem jediná. V mým světě jo. Protože v mým světě existujeme jen my dva. A ty vážně nejsi v prdeli. Spíš si užíváš. Užíváš si pohled na mě. Na tělo bez ducha a na ducha bez těla. Jsem ti jedno. Já ti ale nechci bejt jedno. Radši mě nesnášej, nebo miluj, ale jen ne tohle. Ale miluj. To bych po tobě nemohla žádat. Ty nemiluješ! Nepřežila bych, kdyby se ti něco stalo, ale ty bys přežila, kdyby se něco stalo mě. Tak se mi něco stane... Svět je plnej lidí, ale jen ty bys dokázala vyléčit ty rány, co jsi způsobila. Najednou, jako by nikdo nebyl. Všechno je špatně, i když se snažím a dělám ze sebe debila. Nic. Chci ti udělat radost a ty mi na oplátku přinášíš bolest. Kouknu se do zrcadla a nevidím nic. Jen prázdno... Ten člověk, ten já, to nejsem já. Ty jsi já. Chci, abys mi patřila, chci, abys byla moje a já tvoje. I když lidem tvrdím něco jinýho. Prý, že už bych tě nikdy nechtěla...taky jsem kecala. Všem jsem lhala. Jak vyčarovat úsměv, když přicházejí slzy? Je to už zabitej cit. Ty jsi ho zabila. A od té doby miluju samotu. Ale já jsem sama. Vždycky. I když je kolem mě tolik lidí, vždycky jsem sama. Jen s tebou nejsem sama, to jsem prostě s tebou. S tebou, i když se trápím, jsem šťastná. Lidi to odsuzujou, ale tak co? Ať se staraj o svoje životy, a ne o ten můj. Ale můj život s tebou už nebude... Jsem jako loutka. Vím co dělám, ale zároveň to nevím. Poslouchám svý slova, slyším je, ale nerozumím jim. A když tě obímám, zastaví se svět. Jenom na kratičkých pár sekund. Ty sekundy. Chtěla bych, aby to byla věčnost, ale je to chvíle. Ta krásná chvíle strávená s tebou. Všechny chvíle s tebou mi rozjasní svět, i když mě bodají jako nože. Jsi jedinej člověk, co mi teď dokáže svět rozjasnit, protože ty jsi ta, kdo ho zhasl. Ale rozjasníš ho až tak moc, že ho zapálíš. Protože já hořím! Hořím - ne jako svíčka, ale jako kdyby hořel les. A bolí mě to. Jasně, že to bolí! Ani nevíš jak. Nikdo nevidí, jak umírám vevnitř. To, co je venku, je jen slabej odvar. Mě nikdo nepomůže, nikdo přesně neví, jak se cítím. Přejel mě kamion, shořela jsem, utopila jsem se, nevnímám, jsem dezorientovaná, dostala jsem bejsbolkou po hlavě, zastřelili mě. Tak se cítím. A to všechno dohromady. V jediným okamžiku. V jediným okamžiku, kterej trvá věčně. Snažím se vypudit ten okamžik, ale jak ho vůbec vypudit? Otázky. Miliony nezodpovězenejch otázek. Ale mě zajímá jen jedna: Vždycky, když jsi říkala ty slova..."Miluju tě"...to jsi vždycky jenom lhala? Víš vůbec jak to bolí? Bejt odhozená, jak kousek papírku. Někde v koši, jak ta moje básnička o tobě. Ta básnička...no...spíš ty básničky...