Vzpomínky na lásku

Znáš ten pocit, když jdeš po ulici a vše ti připomíná JÍ. Míjíš lidi, které zná. Posloucháš písničky, které ti ji připomínají. Procházíš místy, kam jste spolu chodívali, kde jste se objímali .. a byli jste šťastní- SPOLU. Mráz tě hladí po červených tvářích a ty víš, že ona už tu není aby tě zahřála, jako kdysi. Z úst ti vychází pára a ty víš, že už tu není, aby tvé rty zahrnula polibky. Zimou se ti klepou ruce a ty víš, že už tě za ně nechytí a nedá ti pusu do vlasů. Srdce se stále ohlíží za minulostí a bolí. A ty víš, že už tu prostě není, aby ti řekla ty dvě slova.

Víš, že si za to můžeš sama. To ty jsi ji opustila. To ty jsi odešla zrovna, když jste se navzájem nejvíc potřebovali. A teď tě to mrzí. Máš výčitky svědomí. Zžírá tě to uvnitř a ty proti tomu už nemůžeš nic udělat. Nemůžeš vrátit čas. Možná je to tak lepší. Možná ne. Nevyznáš se sama v sobě. V duši máš totální zmatek a už nevíš kudy kam.


Projíždíš městem. Stmívá se, začíná zima. Podíváš se na hodinky. V tuhle dobu jste se spolu ještě procházeli zšeřenými ulicemi nebo se s úsměvem na rtech objímali. Vidíš kolemjdoucí páry, co ruku v ruce jdou a neřeší okolní svět. Taky jste byli tak šťastní. Když jste svírali ruku toho druhého, nic vám nechybělo. Byli jste nejšťastnější na světě a nikdo vám vaše štěstí nemohl vzít. A možná to tak mělo zůstat.


Pamatuješ si, jak ti vždycky rukou pročísla vlasy. Když jste měli čela u sebe, strašně jste se smáli tomu, že to vypadá, jako kdybyste měli jen jedno oko. Neustále jste se štípali, lochtali a tebe hrozně bavilo ji provokovat. Nosila jsi na ruce její řetízek a ona tvůj. Smáli jste se, když jste nestíhali autobus a museli jste běžet po schodech. Vzpomínáš si, jak jste spolu koukali na Pearl Harbor a ona začala předvádět, jak Japonci „bombardujou“ a hrozně tě zlochtala. Nebo když jste seděli na hrobu tvého nejlepšího kamaráda, ty jsi plakala a ona tě jen beze slov objímala, protože věděla, že to ti v té chvíli pomůže nejvíc. Ona vlastně VŽDY věděla, co ti pomůže nejvíc. Byla tu vždy pro tebe, nikdy ti nelhala.


A ty jsi ji nechala jít! Jsi vážně hloupá, přiznej si to. Ani jsi nevěděla, proč to děláš. Neměla jsi důvod. A koho zajímá, že jsi pak 2 hodiny brečela?! Můžeš si za to sama! Je to všechno tvoje vina! To, že na ni teď stále myslíš ti je k ničemu, víš. Už to prostě nevrátíš pochop to! Počkej.. Copak ji stále miluješ? Odpověz si sama, káčo hloupá.