Jednorázovka - Smrtí to všechno končí

Byla jsem vyřízená, bez energie. Byla jsem ztracená a sama. Neměla jsem už chuť žít.

Zatáhla jsem žaluzie, zhasla světla a lehla si do postele. Ležela jsem na zádech. V temné místnosti. Já, ticho a tma.To jsem momentálně potřebovala ze všeho nejvíc.Ručičky na mém bledě modrém budíku ukazovali pět minut po dvanácté.Všichni už určitě spali,jen já jsem ležela na posteli a přemýšlela nad tím,jaké by to bylo,kdybych opustila tento svět,tento život a tohle trápení.Neměla jsem chuť žít,po tom všem co se stalo.
Otec opustil matku a ta se z toho psychicky zhroutila.Začala pít,nechodí do práce,nemáme na nájem,na jídlo.Žijeme jako největší chudáci,jenom kuli mému otci!Jak mohl.Jak nás mohl opustit kuli té vychrtlé,o pětadvacet let mladší blondýně?Z celého srdce ho nenávidím!Nenávidím ho!Už nikdy se mu nepodívám do jeho zelených očí!Nemohla bych.Nemohla bych se podívat do očí muži,kuli kterému žijeme tak jak žijeme,kuli muži,který z mé matky,z té kdysi šťastné ženy udělal totální trosku.
Chci zpátky dobu,kdy jsme byli ta šťastná a bezstarostná rodina.Chci společné večeře,výlety … Chci to všechno zpátky!Ale už jsou to dva roky.Dva dlouhé roky trápení.Dva roky strachu co bude.Kdy nás vykopnou z baráku za neplacení nájmu.
A teď ještě k tomu Michal.Nechal mě.Další muž,který z mého života odešel stejně rychle jako přišel.Zbabělec.Zachoval se jako můj otec!Nejhorší na tom je,že ho stále miluji.I přes to,že mě opustil.I přes to,že mě jen využil na to jedno a pak mi řekl sbohem.Vlastně ne,on nebyl schopen se ani rozloučit.Takoví to byl slaboch.S vysněným gymnáziem se mohu rozloučit!Průměr se mi zhoršil na tolik,že budu ráda,když dodělám 9 třídu.
Občas mi přijde,že jsem na tomhle světě úplně sama.Matku nevidím skoro vůbec a když už mám možnost jí vidět je totálně opilá a páchne laciným alkoholem,takže s ní nemám ani chuť mluvit.Kamarádky nemám žádné.Prý jsem se strašně změnila.Víte,bolest mění lidi!

To,že nejsem ta holka plná energie,která se pořád smála,chodila na večírky a ráda byla středem pozornosti je dávno pryč!Teď jsem taková ta ubohá chudinka,která má rozvedené rodiče,kluk jí odkopl hned po tom,co se s ní vyspal a její známky jsou odstrašujícím příkladem pro všechny,kdo by chtěli přestat nebo povolit ve studiu.
Takhle jsem dopadla.Jsem nic.Nechci tu být,chci umřít!
Na co jsem vlastně ty dva prázdné roky čekala?Na zázrak?Jak jsem mohla být tak naivní?Jak jsem mohla věřit v něco,co se nestane?Sbohem živote.

- Smrt je jen vysvobozením, ze šílenství. -

Zvedla jsem se z postele.Prošla temnotou,která pohltila můj pokoj a unaveně jsem odkráčela do koupelny.Matka byla bůh ví kde.Bude mi chybět a je mi to líto,ale …
Už nemůžu dál.
Z lékárničky,která visela nad umyvadlem jsem vzala několik prášků,spolkla je a začala jsem hledat žiletku.Ano,našla jsem
jí.Byla tam.
Usadila jsem se na okraj vany,a řízla jsem tak hluboko,že krev byla do několika sekund všude kolem mě.Skácela jsem se na zem.Plakala bolestí,ale i úlevou.Konečně.
Sbohem,krutý světě.