Park, 3. část.

.. Šla jsem umýt nádobí. Bylo ho opravdu spousta, ještě ze včera.
Když jsem ho konečně domyla, tak jsem ho nechala okapávat, aby nebylo tak mokré a šla jsem vysávat. Zrovna, když jsem chtěla zapojit vysavač do elektřiny, někdo zaklepal. Byl to náš pošťák. ,,Dobrý den“, slušně jsem pozdravila. ,,Ahoj, je doma maminka?“, zeptal se mě. ,,Není, je v práci, jsem doma sama“, odpověděla jsem a pousmála se. ,,Aha a když Ti pro ni dám dopis, předáš jí ho určitě?“ ,,Ano, určitě, můžete se spolehnout“, opět jsem se pousmála. ,,Dobře, tady je, ale opravdu jí ho nezapomeň předat, je to velmi důležité“, poučil mě. ,,Dobře, ještě něco?“, uspěchala jsem rozhovor. ,,Ne, děkují“, odsekl. ,,Nashledanou“, řekla jsem a on bez rozloučení odešel, jen se pousmál.
Šla jsem tedy vysávat. Ale po celou dobu, co jsem vysávala jsem musela přemýšlet, od koho by mohl být ten dopis .. ,,Má snad mamka nějaký problém? Úřední dopis to není, ten vypadá jinak“! .. Prostě jsem musela nechat toho vysávání a jít ho otevřít, mamka sice nesnáší, když jí někdo leze do soukromí, ale já měla z toho dopisu nějakej divnej pocit a to jméno toho odesílatele mi přišlo povědomé .. Otevřela jsem dopis a musela jsem si hrůzou sednout, začala jsem se bát, mít divnéj pocit, že mě někdo sleduje, nechtěla jsem ani jít k oknu, najednou byl svět temnější .. Pak jsem ze vzpamatovala a znova si přečetla ten text ,,ZHEBNI SVINĚ“ .. A pak .. ,,To jméno, už vím, čí je to jméno, včera o něm bylo ve zprávách, je to ten uprchlík z vězení, vrah“ .. Sevřelo se mi srdce, volala jsem mamce, nebrala mi to !! Začala jsem brečet, chtěla jsem jít ven, ale bála jsem se, tak jsem se šla kouknout na bráchu .. Začala jsem ještě více brečet, pištět, chvět se, můj milovaný bráška byl najednou ..