Jen kapka deště. 1.část

Ahoj,jmenuji se Len,jsem těžce nemocná,i přesto se nebudu a nechci litovat.
,,Aby jsme si to shrnuli,je to můj život a povedu si ho já!" Křikla jsem na mámu, když mi podávala kuchařku pro bezlepkáře.Nedodržovala jsem jí,céliakie byla pro mě jako kletba. jednou jsem byla na testech a na nějaký biopsii střeva.
Po pár dnech ke mě přišla máma s tátou a oznámili mi,že mám 4 dny života..
Máma z toho byla špatná a i náš pes Ben,to cítil..
,,Co-cože?!" vyhrkly mi slzy do očí.,,Holčičko.." brečela máma.,,Ne! já..neměla jsem pravou lásku,nedodělala školu,nemůžu za čtyři dny umřít!" brečela jsem.Utekla jsem do pokoje a sundala naslouchátko.Popadla jsem svého milovaného plyšového psa a brečela do něj.Pořád a pořád dokola.
,,To nejde,nikdy jsem nic tak hroznýho neudělala,nezasloužím si smrt" přemýšlela jsem.Vzala jsem naslouchátko a první co bylo,jsem slyšela,že mám otevřít dveře.,,Len! otevři ty dveře!" křičel táta.,,NE!" okřikla jsem ho a zabořila se do polštáře.Po půlhodině už máma s tátou za dveřmi nebyli a já se vykradla k mému nejlepšímu kamarádovi,Martynovi.,,Marty! Marty!" křičela jsem pod okny.,,Len? co se děje?" vylezl Marty po chvíli.,,Musím ti říct strašnou věc.." klesl mi hlas.,,Do-dobře" zakoktal Marty.Než jsem se nadála už byl Marty dole a odemykal dveře.Padla jsem Martinovi okolo krku,zavrávoral.,,Tak co se děje?" zeptal se a vyzval mě abych šla dál.Marty byl o pět dní starší než já a byl krásnej.Byl to ale přece jenom kamarád.
,,Já..sedni si prosím" poprosila jsem ho.Poslechl.,,Mám čtyři dny života" řekla jsem v rychlosti.Neodpověděl.Chvíly bylo ticho.,,Co,cože si to říkala?" zeptal se znovu.,,Že mám čtyři dny života.." řekla jsem se slzami v očích.Marty už to zřetelně slyšel.,,Ja-jakto?!" vyjekl.,,Moje střevo..už nemám žádný třásně..a když je nemám,tak vše co sním,hned vyto.." odpověděla jsem a koukala se dólů.,,A to nepřibereš?" zeptal se Marty se slzami v očích.,,Ne.." rozplakala jsem se.Už takhle jsem byla jako špejle.,,Jsi jediný co mám,nemůžeš mi umřít!" přitáhl si mě Marty k sobě.,,Nedovolím aby si mi umřela,pamatuješ jak ty si mi zachránila život?" zeptal se.Přikývla jsem a zabořila se mu do krku.Voněl.,,Zachráním ti život,i kdybych tě měl těma hnusama krmit po lžičkách,tak přežiješ!" řekl Marty a objal mě.,,Už musím domů.." řekla jsem a postavila jsem se.,,Co děláš zítra?" zeptal se Marty.,,Jdu do školy a tak normálně" pousmála jsem se.,,Žádný takový" řekl hbitě.,,Žádná škola,zítra si užijeme!" dodal s úsměvem.,,Dobře,řeknu o tom mámě" odpověděla jsem.,,Dobrou noc" řekla jsem.,,Dobrou" odpověděl Marty a dal mi pusu na čelo.Když jsem odcházela,byl Marty ještě ve dveřích a měl slzy v očích.,,Len! Počkej" křikl za mnou Marty.,,Ano?" zeptala jsem se s úsměvem.,,Půjdu s tebou" usmál se ,,Nemůžu tě nechat jít samotnou" chytl mě kolem pasu.Šli jsme noční ulicí a já se cítila v bezpečí.Oba jsme mlčeli a já začela chápat,že Martyho miluju..nebyla to dětská láska,ale ta opravdová.,,Tak a teď dobrou noc" řekl Marty když už jme byli u mého domu.,,Dobrou noc" objala jsem ho a odběhla do dveří.Ve dveřích jsem na Martyho ještě zamávala a šla jsem spát.

,,Len,nespi..Len,tak sakra,nespi už!" lochtal mě Marty brzo ráno.Vzala jsem si naslouchátko.,,Jak ses sem dostal?" nechápala jsem v zápalu smíchu.,,Okno máš pořád otevřené" řekl Marty škádlivě.,,au..au..Auu" skučela jsem.,,Co se děje?!" vyjekl Marty.,,Já..já nevím.." skučela jsem dál.,,Co tě bolí?!" zeptal se hystericky Marty.,,Břicho..už..už to ustává.." řekla jsem mírně skučivěji.
Chvíli jsme mlčeli a pak Marty probodl ticho.,,Už je ti líp?" zeptal se s nejistotou.,,Jo,dobrý,už to ustálo" snažila jsem nadhodit falešný úsměv.,,Tak kam půjdeme?" zeptal se Marty vyzívavě.,,Půjdem na pouť!" vyjekla jsem nadšeně.,,Len..jsi ještě moc malinká na pouť,pojď do kina na ten novej horor" škádlil mě Marty.,,Fajn půjdeme do kina" řekla jsem rozhodně.,,Mám jít pryč aby ses mohla převlíct?" pokukoval po mě Marty.,,Marty!" křikla jsem se smíchem.,,Fajn,fajn,tak já jdu" řekl smutně.,,Marty?" zeptala jsem se.,,Ano?" zeptal se zase on.Skočila jsem mu do náruče.Nebuď bručoun,chytla jsem ho za nos.Ten hajzlík mě vzal,schodil na postel a začel lochtat! ,,Marty,ne" křičela jsem prosebně.,,Co se to tu děje?" otevřel táta dveře.Viděl mě a Martyho jak na sobě ležíme.,,Marty?" zeptal se.,,Pojď se mnou" dodal otočil se a šel po schodech dólů.,,Za chvíli jsem tu" mrkl na mě Marty.,,Budu připravená" mrkla jsem na něj zas já.,,Aspoň se můžu,převlíct" povídala jsem si v hlavě.Hrabala jsem se ve skříni a vzala si tílko a kraťasy.Vlasy jsem učesala a nechala tak jak jsou,takhle se nejvíc líbily Martymu.,,Len!" volal na mě Marty zezdola. ,,Už jdu" křikla jsem a rozeběhla se po schodech.Rychle jsem schody seběhla a postavila se vedle Martyho.,,Žádný průsery" mrkl na mě táta.,,Neboj se" smála jsem se.,,Jen vykrademe obchoďák s botama" dodala jsem zasněně.,,Tak si to užijte" řekl táta a dal mi pusu na čelo.,,Pozdravuj mamku"koukla jsem na ložnici.Máma si nemohla připustit,že umřu..nikdo jsme to nechtěl,v nitru jsem byla plná vzteku..nechtěla jsem umřít..,,Neboj se" pousmál se táta falešným úsměvem.Táta z toho byl taky špatnej.V noci jsem slyšela jak máma brečela a táta na ni křičel,že za to může ona.Pak zase máma řvala na tátu,že za to může on.S Martym jsme vyšli a on mi podal ruku.Koukla jsem se na něj nejistě,ale přesto jsem se do něj zapletla a šli jsme do kina.,,Přemýšlel jsem a celou noc vyhledával různý odkazy jak tě zachránit" začal.,,No a co jsi našel?" zeptala jsem se napjatě.,,Můžeš přežít,jen.." klesl mu hlas.,,Jen co?" ptala jsem se dychtivě.,,Jen budeš muset spolupracovat." pokračoval s koukáním do země.Zastavila jsem se.,,To jako,že budu muset držet dietu?" zeptala jsem se.,,Ano" řekl.,,S tím nemám problém" usmála jsem se.,,Fakt?" rozjasnil se Marty.,,Ano" dala jsem mu pusu na tvář.,,Fajn,první zastávka je supermarket" oplatil mi pusu.,,Támhle jeden je" ozvala jsem se po chvíli.,,Fajn,jdeme tam" řekl rozhodně Marty.,,Co tam chceš dělat?" zeptala jsem se s nadějí,že nejdeme kupovat to nechutný jídlo.,,Jdeme ti koupit krekry pro bezlepkáře,četl jsem,že si na to musí tvoje tělo zviknout." řekl s nadějí v hlase.,,Když.." odporovala jsem.,,Žádné ale!" okřikl mě Marty.